Chtěl mít u svého umírání maminku. Lékaři to ale nedovolili...

25. 06. 2010 11:21:41
„...Neodcházejte pryč. Zůstaňte tady. Potřebuji teď hlavně vědět, že tu je někdo, kdo mě bude držet za ruku, až to budu potřebovat. Mám strach... Ještě nikdy v životě jsem neumíral...“

To jsou slova třináctiletého chlapce, který v nemocnici zemřel na zhoubný nádor. Umíral sám, protože lékaři v té době nedovolili, aby s ním mohl zůstat někdo z jeho blízkých.
Z průzkumu mezi těžce nemocnými pacienty vyšlo najevo, že osm z deseti by chtělo zemřít doma. Nakonec se to ale podaří jen jednomu z nich. Devadesát procent lidí umírá v nemocnici. Nedobrovolně opuštěni rodinou, často za bílou plentou, aby svou smrtí neobtěžovali ty, kteří ještě žijí.
To byl i případ hocha, jehož slova jsou uvedena v úvodu. Když se jeho máma trochu vzpamatovala ze ztráty syna a hlavně z toho, že musel být v nejtěžší chvíli života sám, rozhodla se, že udělá všechno pro to, aby už žádně nemocné dítě nepotkal stejný osud, jako to její. Nedlouho poté stála u zrodu Mobilního hospicu Ondrášek, pojmenovaném po jejím synovi.

Příběh mi vyprávěla paní Andrea Radomská. Ve Frýdku-Místku, v dobrovolnickém centru o.s. ADRA, je největším tahounem domácí hospicové péče. Podobných zařízení, které se od klasických hospiců liší tím, že si umírající nemusí zvykat na nové prostředí, jsem na internetu našel už čtrnáct. Nabízejí pomoc každému, kdo chce umožnit někomu ze svých blízkých umřít doma v prostředí vlastní rodiny. Domácí hospic zajišťuje péči, díky níž nemocní nemusí trpět nesnesitelnými bolestmi. I poté, co nemocný pacient zemře, zůstávají pracovníci hospicu s nejbližšími příbuznými v kontaktu a pomáhají jim překonat ztrátu blízkého člověka. (Možná tomu nebudete věřit, ale vše je bezplatné.)

Hospic ADRA u nás ve Frýdku funguje na bázi dobrovolnictví. Lékaři, zdravotní sestry, psycholog a další lidé z týmu, dělají vše v rámci svého osobního volna. Péče je zajišťována 24 hodin denně 7 dnů v týdnu. Zájem převyšuje možnosti hospicu, který by potřeboval mnohem více ochotných dobrovolníků.
Matka, která nedávno mohla díky domácímu hospicu prožít se svým synem jeho postupné umírání na nevyléčitelnou nemoc, napsala: „Sestřička A. pro nás navždycky zůstane usměvavým a laskavým světýlkem, poslem naděje a lásky k bližnímu v té nejkrásnější podobě. Dala naději našemu synovi i nám v těch nejtěžších chvílích života – ne naději na vyléčení, ale naději na bezbolestný, důstojný, pokojný a smířený odchod našeho milovaného syna.“ (A.K.)

Dříve lidé umírali v prostředí svého domova běžně. Dnes se to podaří jednomu z deseti. A přitom po tom touží osmdesát procent umírajících. Lidé ale mají strach z toho, jak by zvládli pohled na smrt svých nejdražších. Paní Ludmila se bála stejně. Ale nakonec si vzala umírajícího tatínka z nemocnice domů a když zemřel, napsala: „Počítali jsme s tím, že to přijde a chtěli jsme udělat všechno, aby tatínek mohl zemřít doma. Nikdy jsme to neprožili a měli jsme strach. Dnes víme, že jsme se rozhodli správně. Stejně ale víme i to, že bez pomoci hospicové sestry, bez jejich rad, ale v poslední fázi i bez její osobní účasti, bychom to nezvládli.“

Jsem rád, že díky několika statečným a obětavým lidem, kteří zaslouží náš obdiv, roste šance umírajících na to, aby poslední chvíle svého života prožili doma. Jsem rád, že si dnes můžeme vybrat, zda v okamžiku smrti budeme úplně sami za bílou nemocniční plentou a nebo nás v posledních chvílích našeho života bude držet za ruku někdo, kdo s námi prožil kus našeho života a chce nás doprovázet i v jeho závěru.

Doufám, že nikdo z mých blízkých nebude muset umírat sám. Pokud to bude v mých silách, chtěl bych každého z nich v té chvíli držet za ruku.

Autor: Vlastík Fürst | pátek 25.6.2010 11:21 | karma článku: 39.88 | přečteno: 3399x

Další články blogera

Vlastík Fürst

Velkopáteční zastavení může prospět i ateistům

Velký pátek není v naší zemi svátkem moc dlouho. Volný den máme až od roku 2016. Otázkou je, jak s tímto volnem naložíme. Můžeme vyrazit na nákupy či za zábavou, nebo je možné se rozhodnout, že ho budeme „slavit“.

29.3.2024 v 9:05 | Karma článku: 10.46 | Přečteno: 113 | Diskuse

Vlastík Fürst

Pravopis máš hrozný, ale piš dál!

Jaké máte vzpomínky na svá školní léta? Měli jste také svého oblíbeného učitele - učitelku? Nebo jste dokonce byli platonicky zamilovaní do vaší kantorky - kantora?

27.3.2024 v 14:30 | Karma článku: 22.66 | Přečteno: 473 | Diskuse

Vlastík Fürst

Přejeme Ukrajině mír, nebo kapitulaci?

Andrej Babiš stále více přikyvuje lidem, podle kterých je vojenská pomoc Ukrajině špatná, protože přispívá k další eskalaci „speciální vojenské operace“ na Ukrajině a brání tomu, aby tam nastal mír.

22.3.2024 v 10:10 | Karma článku: 40.42 | Přečteno: 3757 | Diskuse

Vlastík Fürst

Andreji, jak docílíš toho míru?

Je Andrej Babiš hrozbou pro naši zemi? To je otázka, na kterou můžeme mít odlišný názor. Sám šéf hnutí ANO se včera k této problematice opět vyjádřil.

20.3.2024 v 11:50 | Karma článku: 33.36 | Přečteno: 1010 | Diskuse

Další články z rubriky Ostrava

Jan Tichý(Bnj)

Derniéra

Česko je opravdu výjimečná země. Máme v čele místo premiéra derniéra. Jen nevíme, o jakou derniéru jde.

27.8.2022 v 15:19 | Karma článku: 27.63 | Přečteno: 584 | Diskuse

Adam Filák

Příběh mé slezské rodiny, aneb ve škole jsem se o tom neučil a neměl být učen

Hodiny dějepisu vypadaly zhruba takto. Do 19. století u nás nebylo nic. Všichni přišli odjinud. A vytvořili novou společnost. Byli to Češi. Přišli z Čech či Moravy. A proto jsme se učili dějiny Čech. U nás: bezčasí a bezhistoří.

23.12.2021 v 7:00 | Karma článku: 27.94 | Přečteno: 4375 | Diskuse

Mirka Pantlíková

O koťátku s bílými ponožkami

Nestává se často, že když po ránu vyjdete před dům narazíte na něco milého, co vás zaujme na první pohled. A to se mi se mi stalo nedávno.

27.10.2021 v 16:33 | Karma článku: 22.79 | Přečteno: 380 | Diskuse

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...