Je Bůh žárlivý despota?

V  biblickém  Desateru  je  text,  který  často  bývá  impulsem  k vášnivým diskuzím.   Při  zběžném  čtení  je  totiž  možné  dojít  k  závěru,  že  Bůh,  ve  kterého  věří  židé  i  křesťané,  je  mstivý  a  žárlivý.

Minulý, šestý díl seriálu “Pořádek nebo anarchie“ byl o druhém paragrafu Desatera, který zní: "Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit.
Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají. (Bible, Exodus 20)
Z první části tohoto textu jsme minule vyvodili následující Boží závazek: BUDU S VÁMI TAK VIDITELNĚ, ŽE MŮŽETE ZAPOMENOUT NA SVATÉ OBRÁZKY. Totéž Bůh nabízí i nám.  Ani my nemusíme shánět ikony nebo svaté obrázky, protože Bůh chce být viditelně a hmatatelně i s námi. Denně můžeme cítit jeho přítomnost v našich životech.

Dnes se podíváme na druhou část tohoto textu, který bývá často používán k tvrzení, že Hospodin je Bůh, od kterého je raději dobré se držet dále.
Bůh sám o sobě říká: Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají. (Bible, Exodus 20)

Při čtení Bible jsem tento text většinou přeskakoval. Zdálo se mi, že není v souladu s mou vírou, že Bůh je láska. Může být Bůh, který stíhá vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení, Bohem lásky? Jednou jsem si ho přečetl až do konce. Protože jsem měl v ruce tužku, napsal jsem si na papír několik číslic.
Najednou jsem uviděl něco zvláštního. V jakém poměru je tu “trest“ a milosrdenství? Bůh stíhá vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení, ale své milosrdenství prokazuje tisícům pokolení.
Tři až čtyři pokolení na straně jedné, na straně druhé tisíce pokolení, na které se vztahuje Boží milost.
Od stvoření člověka podle Bible uplynulo zhruba šest tisíc let. Kdyby jednotlivá pokolení dělilo dvacet let, pak Boží milosrdenství by obsáhlo minimálně dvacet tisíc let. Ale mohou to být klidně i satisíce nebo miliony let Božího milosrdenství, protože text neříká, kolik tisíců pokolení se Boží milosrdenství týká.

Ale vraťme se ke stíhání viny otců na synech. Jak je to myšleno? Podívejme se na jiný text, kde Bůh jasně říká, že děti nemají být trestány za skutky svých rodičů:
Vy však říkáte: »Proč nepyká syn za otcovu nepravost?«
Bude-li syn jednat podle práva a spravedlnosti, dbát na všechna má nařízení a plnit je, jistě bude žít. Duše, která hřeší, ta umře;
syn nebude pykat za nepravost otcovu a otec nebude pykat za nepravost synovu; spravedlnost zůstane na spravedlivém a zvůle zůstane na svévolníkovi.
Kdyby se svévolník odvrátil ode všech svých hříchů, jichž se dopouštěl, a dbal by na všechna má nařízení a jednal podle práva a spravedlnosti, jistě bude žít, nezemře. Žádná jeho nevěrnost, jíž se dopustil, mu nebude připomínána, bude žít pro svou spravedlnost, podle níž jednal.
Což si libuji v smrti svévolníka? je výrok Panovníka Hospodina. Zdalipak nechci, aby se odvrátil od svých cest a byl živ? (Bible, Ezechiel 18)

Děti nemají být trestány za špatné činy svých rodičů.
Jak tedy rozumět onomu stíhání viny otců na synech do třetího a čtvrtého pokolení?
Já osobně zde vidím Boží varování před jednáním, které negativně ovlivňuje život dalších generací.
Když se podíváme do dějin, můžeme vidět mnoho příkladů, kdy třeba nerozvážné jednání jednoho panovníka negativně ovlivnilo život v jeho říši na několik generací.
I my dnes, naším životním stylem, kdy si žijeme “nad poměry“, tedy na dluh, zatěžujeme příští generace v naší zemi, které tento dluh budou muset splácet a pravděpodobně na nás při tom nebudou vzpomínat s láskou.
Další oblastí, kde můžeme vidět pravdivost druhého přikázání je oblast zdraví. Přes veškeré vymoženosti moderní medicíny se dnes rodí daleko více dětí s narušenou imunitou, s alergiemi, vrozenými vadami, než dříve. Je to výsledek životního stylu jejich rodičů i prarodičů.

Bůh, který se představuje ve druhém paragrafu Desatera, je Bohem, kterému záleží nejen na našem dobru, ale i na dobru našich potomků. Proto chce, abychom věděli, že svým životem a svým životním stylem a také svým jednáním ovlivňujeme kvalitu života našich potomků. Vede nás k zodpovědnému jednání ve všech oblastech našeho života.

Příště se podíváme na třetí paragraf Desatera. Opravdu nás Bůh slyší?