Zapomenutý lék proti stresu

Jednou  z příčin  mnoha nemocí,  které  dnes trápí  moderního člověka, je stres. Existuje zapomenutý recept k obraně proti stresu, který funguje už tisíce let.

Těžko bychom dnes našli v naší společnosti člověka, který by neznal termín stres. Jak jste na tom vy, už jste někdy byli ve stresu? Máte rádi stresové situace?
Jistě, jsou určité stresové faktory, které k našemu životu patří. Začíná to našim narozením, pak náš první den ve škole, první láska, stárnutí a smrt… S tím vším musíme ve svém životě počítat.
Ale jsou tu i stresy, které prožívat nemusíme. Většinu z nich totiž startuje jednání motivované naší životní filozofií.

Od začátku seriálu “Pořádek nebo anarchie“ nestále připomínám zásadu:
„BŮH I NÁM NABÍZÍ, ŽE SE O NÁS POSTARÁ!“
Hovoří o tom ve svém listu i apoštol Jakub:
"Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování je shůry, sestupuje od Otce světel.“ (Bible, Jakub 1)

Zastavme se dnes u daru, který Bůh dával svému lidu po celou dobu jejich putování pouští. Mám na mysli manu - chléb z nebe - jímž Bůh sytil svůj lid na poušti celých 40 let.
Přečtěme si, jak příběh o daru z nebe zaznamenal Mojžíš:
Pak vytáhli z Élimu. Celá pospolitost Izraelců přišla na poušť Sín, která je mezi Élimem a Sinajem, patnáctý den druhého měsíce poté, co vyšli z Egyptské země. Celá pospolitost opět reptala proti Mojžíšovi:
"Kéž bychom byli zemřeli Hospodinovou rukou v Egyptské zemi, když jsme sedávali nad hrnci masa, když jsme jídávali chléb do sytosti. Vždyť jste nás vyvedli na tuto poušť, jen abyste celé toto shromáždění umořili hladem."

Hospodin řekl Mojžíšovi: "Já vám sešlu chléb jako déšť z nebe. Ať lid vychází a sbírá, co denně spotřebují. Tak je podrobím zkoušce, budou-li se řídit mým zákonem, či nikoli. Když budou připravovat, co přinesou, ať je toho šestého dne dvakrát tolik, než co nasbírají každodenně."

Mojžíš a Áron řekli všem Izraelcům: "Večer poznáte, že vás z egyptské země vyvedl Hospodin. A ráno spatříte Hospodinovu slávu, ačkoli slyšel vaše reptání proti sobě. Co jsme my, že reptáte proti nám?"
Pak Mojžíš dodal: "Poznáte to podle toho, že vám Hospodin dá večer k jídlu maso a ráno k nasycení chléb, ačkoli slyšel reptání, jak jste proti němu reptali. Co jsme my? Nereptáte proti nám, ale proti Hospodinu."
Áronovi Mojžíš řekl: "Vyzvi celou pospolitost Izraelců: »Přistupte před Hospodina, neboť slyšel vaše reptání.«"

Když mluvil Áron k celé pospolitosti Izraelců, obrátili se k poušti, a vtom se ukázala v oblaku Hospodinova sláva.
Tu Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Slyšel jsem reptání Izraelců. Vyhlas jim: »Navečer se najíte masa a ráno se nasytíte chlebem, abyste poznali, že já jsem Hospodin, váš Bůh.«"

Když pak nastal večer, přiletěly křepelky a snesly se na tábor. A ráno padala kolem tábora rosa. Když rosa přestala padat, hle, na povrchu pouště leželo po zemi cosi jemně šupinatého, jemného jako jíní.
Když to Izraelci viděli, říkali jeden druhému: "Man hú?" (tedy: "Co je to?") Nevěděli totiž, co to je.
Mojžíš jim řekl: "To je chléb, který vám dal Hospodin za pokrm. Hospodin přikázal toto: Nasbírejte si ho každý, kolik potřebujete k jídlu. Každý vezmete podle počtu osob ve svém stanu ómer na hlavu."
Izraelci tak učinili a nasbírali někdo více, někdo méně. Pak odměřovali po ómeru. Ten, kdo nasbíral mnoho, neměl nadbytek, a kdo nasbíral málo, neměl nedostatek. Nasbírali tolik, kolik každý k jídlu potřeboval.
Mojžíš jim řekl: "Nikdo ať si nenechává nic do rána!"

Ale oni Mojžíše neposlechli a někteří si něco do rána nechali.
To však zčervivělo a páchlo.
Mojžíš se na ně rozlítil.

Sbírali to tak ráno co ráno, kolik každý k jídlu potřeboval. Když však začalo hřát slunce, rozpustilo se to.

Šestého dne nasbírali toho chleba dvakrát tolik, totiž dva ómery na osobu.
Tu přišli všichni předáci pospolitosti a oznámili to Mojžíšovi.
Ten jim řekl: "Toto praví Hospodin: Zítra je slavnost odpočinutí, Hospodinův svatý den odpočinku. Co je třeba napéci, napečte, a co je třeba uvařit, uvařte. A vše, co přebývá, uložte a opatrujte do rána."
Uložili to tedy do rána, jak Mojžíš přikázal. A nezapáchalo to, ani se do toho nedali červi.
Mojžíš pak řekl: "Snězte to dnes, protože dnes je Hospodinův den odpočinku. Dnes nenajdete na poli nic. Šest dní budete sbírat, ale sedmý den je den odpočinku. Ten den nebude nic padat."

Když přesto někteří z lidu sedmého dne vyšli, aby sbírali, nic nenašli.
Hospodin řekl Mojžíšovi: "Jak dlouho se budete zpěčovat a nebudete dbát mých příkazů a řádů? Hleďte, vždyť Hospodin vám dal den odpočinku. Proto vám dává šestého dne chléb na dva dny. Zůstaňte každý, kde jste, ať nikdo sedmého dne nevychází ze svého místa."
Lid tedy sedmého dne odpočíval.

Izraelci jedli manu po čtyřicet let, dokud nepřišli do země, v níž se měli usadit; jedli manu, dokud nepřišli na pokraj kenaanské země.

Zvláštní příběh. Trochu delší, ale, židé tuto komfortní Boží péči prožívali celých čtyřicet let. Tak proč jí nevěnovat několik minut našeho života.
Tato zkušenost je pro židy tak důležitá, že se na ni odvolávají, když jim o několik století později dal Ježíš jednou najíst a oni se pak dožadují, aby je takhle živil stále.

Proč tento text zaznamenal Mojžíš v knize Exodus? Proč ho Bůh nechal v biblickém kánonu? Je možné se z něj poučit i dnes, kdy neputujeme pouští a potraviny nakupujeme v supermarketech?

1. Šest pracovních dnů
Zastavme se u prvního poučení z tohoto příběhu: Sbírali to tak ráno co ráno, kolik každý k jídlu potřeboval. Když však začalo hřát slunce, rozpustilo se to.
Kdysi dávno, před zajetím v Egyptě, jejich praotcové znali a praktikovali zásady nepsaného Božího zákona. Uměli pracovat i odpočívat.
Otroci, kteří vyšli z Egypta, už nic takového neuměli. Nevěděli, co je to odpočinek. V Egyptě byli levnou pracovní silou. Když někdo z nich onemocněl, byl odepsán stejně, jako se odepisovali koně nebo velbloudi…

Teď je chce Bůh naučit zapomenutým způsobům života podle jeho vůle. Lekce začíná první den v týdnu. Židé sbírají malé šupinky, z nichž se dají připravovat různé pokrmy. Dělají to tak i druhý, třetí, čtvrtý a pátý den. Pomalu se zvykají na chléb z nebe.
Ženy experimentují a zkoušejí tuto surovinu upravovat podle hesla „Mana stokrát a pokaždé jinak!“ Každý den musí nasbírat dostatek suroviny, pak ji upravit a sníst.

2.    Společné dělení
Když jsme bydleli v Jeseníku, dostali jsme se poprvé na borůvky. Kamarád nás zavedl na místo, kde jich byl dostatek. Tehdy jsem poprvé viděl, jak velký je rozdíl v této zručnosti mezi mnou a mojí ženou. Než jsem já načesal jeden litr, ona už jich měla šest… Výsledkem naší práce byly dva plné kýble borůvek, další borůvky v taškách a malých nádobkách, do kterých jsme trhali. Museli jsme jít domů, protože už jsme neměli borůvky do čeho dávat.
Když jsme pak dělili borůvky pro rodiče, mohla manželka říci, že její dostanou víc, protože víc natrhala. Ale ona podělila mé rodiče stejně jako své…

Současně s učením každodenní práce učí Hospodin svůj lid i sociálnímu cítění – solidaritě. Každý obyvatel tábora totiž neuměl nasbírat tolik, kolik potřeboval a jiní zase nasbírali více.
Pak odměřovali po ómeru. Ten, kdo nasbíral mnoho, neměl nadbytek, a kdo nasbíral málo, neměl nedostatek. Nasbírali tolik, kolik každý k jídlu potřeboval.
Pán Bůh si přál, aby jeho národ nebyl národem sobců. Přál si, aby se dokázali dělit o to, co jim dává. A učil je tomu čtyřicet let i při sbírání many.

3.   Jen tolik, kolik sníš
Představte si, že by zítra ráno dávali v Tescu rohlíky zadarmo. Kolik by lidé brali rohlíků? Když byli ještě doma naši dva synové, kupoval jsem v týdnu deset rohlíků nebo grahamů na svačiny. No, kdyby někde dávaly rohlíky zadarmo, asi bych jich bral víc. Vždyť se dají dát do mrazáku, nebo z nich udělat strouhanku...

Jak se zachovají Židé, když jim Bůh nabídne zdarma chléb?
Mojžíš jim řekl: "Nikdo ať si nenechává nic do rána!"
Ale oni Mojžíše neposlechli a někteří si něco do rána nechali.
To však zčervivělo a páchlo…

Bůh učí svůj lid životu ve všední den.
Patří k němu:
-  každodenní rutinní práce – shánění potravy a její příprava, bydlení, úklid. Neustále se opakující, unavující kolotoč může vést i ke stresům, ponorkové nemoci a depresím,
-  dále je učí sociálnímu cítění a
-  umění vlastnit jen tolik, kolik potřebuji.

Jak jsme na tom my? Jsme spokojeni s tím co máme? Nebo hromadíme i to, co nepotřebujeme. Jaromír Hanzlík kdysi proslul v jednom filmu větou: „No, nekup to za ty peníze!“
Kamarád mi říkal, že jeho žena má na půdě zásoby dětského oblečení pro tři dětské domovy. Stačí ale pár molů a …

4.   Den přípravy
Šestý den se stalo něco zvláštního.
Šestého dne nasbírali toho chleba dvakrát tolik, totiž dva ómery na osobu.
Lidé vyšli sbírat, jako obvykle, při rozednění. Když začalo hřát sluníčko a mana už nešla sbírat, protože se rozpouštěla a vsakovala do písku, sběrači zjišťují, že mají nasbíráno jednou tolik, než potřebují. Jsou z toho překvapení.

Čtěme dále:
Tu přišli všichni předáci pospolitosti a oznámili to Mojžíšovi.
Ptají se Mojžíše, co to má znamenat. Vždyť to, co nasbírali, nestihnou sníst a do rána se mana zkazí a zasmrádnou i jejich nádoby.

Mojžíš je však uklidňuje:
"Toto praví Hospodin: Zítra je slavnost odpočinutí, Hospodinův svatý den odpočinku. Co je třeba napéci, napečte, a co je třeba uvařit, uvařte. A vše, co přebývá, uložte a opatrujte do rána."
Uložili to tedy do rána, jak Mojžíš přikázal. A nezapáchalo to, ani se do toho nedali červi.

Zde se na chvíli zastavme. Co řekl Mojžíš?
Zítra je slavnost odpočinutí, Hospodinův svatý den odpočinku.
Dostávám občas otázku, proč věřím, že Boží zákon neplatí jen pro židy, ale i pro nás. Je to prosté. Mojžíš neříká: „Zítra je den vašeho odpočinku!“ ale hovoří o tom, že: „Zítra je Hospodinův svatý den odpočinku!“
A také Mojžíš neříká: „Až s vámi Bůh uzavře svou smlouvu, pak bude sedmý den – sabat - dnem odpočinku!“ Podle toho, co říká Mojžíš, sedmý den byl Božím dnem odpočinku dříve, než byl vydán Boží zákon na kamenných deskách.

Nakonec, o tom se píše již ve zprávě o stvoření světa: Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy. Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo. A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo. (Bible, Genesis 2)
Bůh sedmý den odpočinul dříve, než byla uzavřena smlouva na Sinaji. Odpočinul poté, co stvořil nebesa a zemi, život na této zemi a také první lidi, které známe pod jmény Adam a Eva.
Již tehdy, v ideálním rajském prostředí, Bůh nabízí lék proti stresu – pravidelnou zastávku na naší cestě životem. 24 hodin klidu, čas pro setkání se svým Stvořitelem i svou rodinou a přáteli...

5.   Svátek odpočinutí
Nyní můžeme číst dál:
A nezapáchalo to, ani se do toho nedali červi. Mojžíš pak řekl: "Snězte to dnes, protože dnes je Hospodinův den odpočinku. Dnes nenajdete na poli nic. Šest dní budete sbírat, ale sedmý den je den odpočinku. Ten den nebude nic padat."
Když přesto někteří z lidu sedmého dne vyšli, aby sbírali, nic nenašli.
Hospodin řekl Mojžíšovi: "Jak dlouho se budete zpěčovat a nebudete dbát mých příkazů a řádů? Hleďte, vždyť Hospodin vám dal den odpočinku. Proto vám dává šestého dne chléb na dva dny. Zůstaňte každý, kde jste, ať nikdo sedmého dne nevychází ze svého místa."
Lid tedy sedmého dne odpočíval.

Sedmý den byla mana čerstvá, jako by jí sbírali před chvílí. Nezapáchala a nebyli v ní červi. Ten den nemuseli muži sbírat manu, ženy nemusely manu vařit a děti nemusely sbírat trus zvířat, aby bylo na čem vařit. Ten den mohli skutečně odpočinout…

Bůh jim dal svůj kalendář. Celých čtyřicet let jim mana jasně ukázala, kdy je sedmý den – den Božího odpočinku. Bůh svůj lid učil umění pravidelně odpočívat. Zastavit se, odložit všední starosti a spolu se svou rodinou vnímat radost ze všech dobrých věcí, které měli.

Pokud se chceme bránit stresu, můžeme tento recept používat i my. Bůh má svůj den odpočinku, kdy každému, kdo odpočívá s ním, dává novou životní energii. Ten den je právě dnes. Právě dnes je sabat – sobota. I my se můžeme zastavit, odpočinout si od všedních starostí a načerpat novou energii na dalších šest dnů.

V zítřejším dílu seriálu “Pořádek nebo anarchie“ podrobíme zkoumání manu, chléb z nebe.
Opravdu byl tak zázračný?