Jan.5,1-18: Potom byly židovské svátky a Ježíš se vydal do Jeruzaléma. V Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník, hebrejsky zvaný Bethesda, a u něho pět sloupořadí.
V nich lehávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých čekajících na pohyb vody. Neboť anděl Páně čas od času sestupoval do rybníka a vířil vodu; kdo první po tom zvíření vstoupil do vody, býval uzdraven, ať trpěl kteroukoli nemocí.
Byl tam i jeden člověk, nemocný již třicet osm let.
Když Ježíš spatřil, jak tam leží, a poznal, že je už dlouho nemocen, řekl mu: "Chceš být zdráv?"
Nemocný mu odpověděl: "Pane, nemám nikoho, kdo by mě odnesl do rybníka, jakmile se voda rozvíří. Než se tam sám dostanu, jiný mě předejde."
Ježíš mu řekl: "Vstaň, vezmi lože své a choď!"
A hned byl ten člověk uzdraven; vzal své lože a chodil.
Toho dne však byla sobota.
Židé řekli tomu uzdravenému: "Je sobota, a proto nesmíš nosit lože."
Odpověděl jim: "Ten, který mě uzdravil, mi řekl: Vezmi své lože a choď!"
Zeptali se ho: "Kdo byl ten člověk, který ti řekl: Vezmi je a choď?"
Ale uzdravený nevěděl, kdo to je, neboť Ježíš se mu ztratil v zástupu, který tam byl.
Později vyhledal Ježíš toho člověka v chrámě a řekl mu: "Hle, jsi zdráv. Už nehřeš, aby tě nepotkalo něco horšího!"
Ten člověk šel a oznámil Židům, že je to Ježíš, kdo ho uzdravil. A proto Židé začali Ježíš pronásledovat, že takové věci dělal v sobotu.
On však jim odpověděl: "Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji."
To bylo příčinou, že Židé ještě více usilovali Ježíše zabít, protože nejen znesvěcoval sobotu, ale dokonce nazýval Boha svým vlastním Otcem, a tak se mu stavěl na roveň...
Pán Ježíš v sobotu uzdravuje ochrnutého člověka a pak ho vyzývá, aby vstal a chodil. Nakonec hovoří o svém Božství, což Židy rozčílilo ještě více, než jeho práce v sobotu.
Jaké si tu můžeme vzít poučení vzhledem k našemu dnešnímu tématu, které zní JEŽÍŠ – PÁN NAD ZÁKONEM?
Vstaň, vezmi své lože a choď – v sobotu
V Ježíšově době už neplatilo jen stručné znění Desatera. Židovští teologové z řad zákoníků a farizeů přidali ke stručné formě Božího zákona tisíce vysvětlujících a někdy i pozměňujících paragrafů.
Běžní lidé se už v tom všem ani nevyznali. Z toho žili ti, kteří jim byli ochotní pomoci se orientovat v tom, co se smí a co se nesmí.
V Ježíšově době měli Židé například od svých vůdců předepsáno, kolik kroků mohou ujít od svého domova. Vypráví se, že se naučili tento příkaz obcházet. Vzali si s sebou z domu malý kobereček. Když ušli dovolený počet kroků, rozložili na zemi kobereček, chvíli si na něj posadili. A pak, protože byli „doma“, pokračovali v cestování. Tak dlouho, až došli tam, kam chtěli. Formálně zákon dodrželi...
Ježíš několikrát svým jednáním v sobotu poukázal na nesmyslnost takového vztahu k Božímu daru - Desateru. Také tentokrát se staví proti zaběhlé tradici.
Nejen že v sobotu uzdravil nemocného a tím pracoval, ale ještě vybízí uzdraveného, aby pracoval tím, že vstane, vezme své lože a bude chodit.
Ježíš už dříve řekl, že nepřišel zrušit zákon. Skutečně neruší Boží zákon, ale svou praxí odhaluje nesmyslnost lidských dodatků. Svým životem naplňuje Boží zákon. Ukazuje, co vše nám Bůh nabízí, když s ním vstoupíme do smlouvy. A nebojí se bojovat s lidskou hloupostí a nadřazeností.
Tady se na chvíli zastavme. Sobotních zázraků Ježíš udělal více. Vždy jimi ukazoval na skutečnou náplň života v souladu s Božími zákony. A vždy znovu riskoval nepochopení ze strany farizeů a zákoníků.
Co myslíte, kdyby měl v plánu za několik dnů svou obětí zrušit Boží zákon, riskoval by tolik při svých pokusech postavit Boží zákon do pravého světla? To by musel být blázen...
Už nehřeš! Ale jde hřešit, když není zákon?
V tom příběhu je ale ještě jedna závažná informace. Když Ježíš později potkává uzdraveného muže v chrámu, říká mu: "Hle, jsi zdráv. Už nehřeš, aby tě nepotkalo něco horšího!"
Je možné přestupovat zákon tam, kde neplatí žádné zákony?
Když jsem končil základní vojenskou službu, rozhodl jsem se, že se přestanu holit. I na fotce, kterou jsem měl v občanském průkazu, jsem měl vousy. Zjistil jsem totiž, že mohu být potrestán jen v době, kdy jsem měl ještě vojenskou knížku.
Týden před odchodem do civilu velitel pluku odebral všem absolventům vojenské knížky a ty pak poslal přes velitelství okruhu na adresu Okresní vojenské správy do našeho bydliště.
A tehdy jsem se přestal holit. Věděl jsem, že bez knížky nemohu být potrestán. Když mi velitel roty psal do rozkazu trest za neupravenost, jen jsem se v duchu smál. Když mne pak odváděli do posádkové věznice, věděl jsem, že se za chvíli vrátím...
Těch pár dnů před civilem už na mě velitel roty neměl zákon...
Ježíš říká uzdravenému: "Hle, jsi zdráv. Už nehřeš, aby tě nepotkalo něco horšího!"
Když uvažujeme o Ježíši a jeho vztahu k Božímu zákonu, neměli bychom zapomínat, že Ježíš je Bohem, je tedy samotným autorem zákona, kterému my lidé říkáme Desatero.
Proč Ježíš tak často vysvětluje zákon, když ho podle názoru některých teologů o pár měsíců na to zrušil?
Proč tím ztrácel čas?
Jediné logické vysvětlení: „JEŽÍŠ NEPŘIŠEL ZÁKON ZRUŠIT, ALE NAPLNIT.“ Jako Pán nad zákonem přišel, aby nám vysvětlil, jak jeho zákon správně chápat a využívat.
Pokud jste dočetli celý seriál "Pořádek nebo anarchie" až do konce, děkuji vám za váš čas. Snad to nebyl čas ztracený.
Dovolím si ještě dodat na závěr shrnutí hlavních myšlenek. Desatero je možné vnímat jako smlouvu mezi Bohem a člověkem.
Bůh v něm dává deset krásných zaslíbení:
- KDYŽ ZVOLÍŠ MNE, NIKOHO JINÉHO UŽ NEBUDEŠ POTŘEBOVAT!
- BUDU S TEBOU TAK VIDITELNĚ, ŽE NEBBUDEŠ POTŘEBOVAT OBRÁZKY S MOU PODOBIZNOU.
- NEBOJ SE, ŽE TĚ NEUSLYŠÍM. VÍM, CO CHCEŠ ŘÍCT DŘÍV, NEŽ TO VYSLOVÍŠ.
- KDYŽ ZVOLÍŠ MŮJ DEN ODPOČINKU, PAK POZNÁŠ, ŽE ŠEST DNŮ NA PRÁCI JE VÍC NEŽ SEDM!
- KDYŽ MI DOVOLÍŠ, ABYCH SE STAL ČLENEM TVÉ RODINY, NAUČÍM TĚ VZTAHU KE TVÝM RODIČŮM. A NAUČÍM TO TAKÉ TVÉ DĚTI VŮČI TOBĚ. TOMU, KDO BUDE CTÍT SVÉ RODIČE, TOMU PRODLOUŽÍM ŽIVOT.
- KDYŽ SE ROZHODNEŠ PRO MNE, NEBUDEŠ MUSET PRO SVÉ BEZPEČÍ ZABÍJET, PROTOŽE JÁ TĚ OCHRÁNÍM!
- KDYŽ MI DOVOLÍŠ, ABYCH SE STAL TVÝM BOHEM, PAK TĚ JEDEN PARTNER V MANŽELSTVÍ UDĚLÁ ŠŤASTNÝM NA CELÝ ŽIVOT.
- KDYŽ MI DOVOLÍŠ, ABYCH TI POŽEHNAL TVŮJ ŽIVOT, PAK UŽ NEBUDEŠ MUSET KRÁST, ABYS ZAPEZPEČIL SVOU EXISTENCI.
- KDYŽ MI DOVOLÍŠ, ABYCH ŽIL VE TVÉM SRDCI, OSVOBODÍM TĚ OD PODEZÍRÁNÍ I OD POMLOUVÁNÍ.
- KDYŽ MI DOVOLÍŠ, ABYCH SE STAL TVÝM BOHEM, ZBAVÍM TĚ ZÁVISTI, SŽÍRAVÉ TOUHY PO TOM, CO TI NEPATŘÍ I OD SOBECKÉHO ZAMĚŘENÍ NA SEBE SAMA.
Neměli bychom ale zapomínat, že v plnosti se tato Boží zaslíbení naplní až v jeho království. Zde je občas limitován naší ochotou brát jeho sliby vážně. Ale už teď se pro nás tato jeho zaslíbení mohou stát pozvánkou do Božího království. Přál bych si, abychom se tam jednou všichni setkali.
Autor biblického Desatera učil Mojžíše, aby pro všechny lidi, o které se staral, vyprošoval Boží požehnání.
Prosím Boha, aby se tato slova vyplnila i na vás: »Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.« (Bible, 4.Mojžíšova 6,24-26)