337) Kolik bys dal za Ježíše? (Matouš 26,6-13)

Blíží se chvíle, kdy se velekněžím a starším podaří dotáhnout do konce svůj plán na zlikvidování Mesiáše. Ježíš to dobře ví. Ví to i jeho žáci, ale ti se tuto zprávu snaží vytěsnit ze své mysli.

Spasitel v této době přijímá pozvání na hostinu k Šimonovi, kterého před časem zbavil jeho malomocenství. Hostina měla být poděkováním Ježíši za uzdravení. Proto tam musela být dobrá a radostná atmosféra.

Jenže, pak se ale stalo něco, co všechny překvapilo: Když byl Ježíš v Betanii v domě Šimona Malomocného, přišla za ním žena, která měla alabastrovou nádobku drahocenného oleje, a vylila ji na jeho hlavu, jak seděl u stolu.
Když to viděli učedníci, hněvali se: "Nač taková ztráta? Mohlo se to prodat za mnoho peněz a ty dát chudým!"
Ježíš to zpozoroval a řekl jim: "Proč trápíte tu ženu? Vykonala dobrý skutek. Vždyť chudé máte stále kolem sebe, mne však nemáte stále. Když vylila ten olej na mé tělo, učinila to k mému pohřbu.
Amen, pravím vám, všude, po celém světě, kde bude kázáno toto evangelium, bude se mluvit na její památku o tom, co ona učinila." (Matouš 26,6-13)

Apoštol Jan přidává k tomuto vyprávění ještě několik detailů: Šest dní před velikonocemi přišel Ježíš do Betanie, kde bydlel Lazar, kterého vzkřísil z mrtvých. Připravili mu tam večeři; Marta při ní obsluhovala a Lazar byl jeden z těch, kteří byli s Ježíšem u stolu.
Tu vzala Marie libru drahého oleje z pravého nardu, pomazala Ježíšovi nohy a otřela je svými vlasy. Dům se naplnil vůní té masti.
Jidáš Iškariotský, jeden z jeho učedníků, který jej měl zradit, řekl: "Proč nebyl ten olej prodán za tři sta denárů a peníze dány chudým?"
To řekl ne proto, že by mu záleželo na chudých, ale že byl zloděj: měl na starosti pokladnici a bral z toho, co se do ní dávalo. (Jan 12,1-6)

Tou ženou, která neváhala Ježíše pomazat vzácným balzámem, byla podle Jana Marie, sestra Lazara a Marty. Možná tak chtěla vyjádřit svůj vděk za vzkříšení svého bratra. Já mám ale dojem, že se Marie rozhodla pomazat Ježíše, protože vzala vážně jeho slova o smrti na kříži. Nakonec, Ježíš to naznačuje ve své řeči, když Marii brání před slovními útoky těch, kteří její skutek odsuzovali.

Matouš i Jan dávají do protikladu jednání Marie s přemýšlením Jidáše. Marie je ochotná obětovat mast v ceně tři sta denárů (Marek 14,5), což v té době byla zhruba roční mzda dělníka. Pro ženu nebylo snadné našetřit tak velkou částku. Pro Marii měl ale větší cenu její mistr - Ježíš.

Jidáš se naučil vše přepočítávat na peníze. Hodnotu věcí i hodnotu lidí a jejich skutků. Když Marie "znehodnotila" mast v ceně ročního platu, měl z toho málem srdeční kolaps. Místo, aby ocenil skutek, který tato žena udělala, snaží se ho shodit s odkazem, kolik dobra by se za ty peníze mohlo udělat v charitativní oblasti. Jidáš by za Ježíše tři sta denárů nedal. Tak vysokou cenu pro něj neměl.

Pane, obdivuji Marii, ale nemám odvahu říci, že bych se zachoval jinak, než Jidáš. V mnohém se mu podobám. Vím, že můžeš změnit mé srdce a tak Tě o to i dnes prosím.