345) Polibek zrádce (Matouš 26,47-50)

Představte si, že jdete po městě a potkáte bezdomovce, který se měsíc nemyl a v jednom oblečení chodí ještě déle. Už zdálky cítíte jeho pach a máte tendenci se mu raději vyhnout. Ale on se k vám najednou rozběhne, stiskne vás do náruče a políbí... Je to příjemná představa?

Dnešní text nám představuje ještě něco horšího. Tedy, podle mne. Ale, čtěte a pak sami posuďte.
Ještě ani nedomluvil a přišel Jidáš, jeden z dvanácti. Velekněží a starší s ním poslali zástup, ozbrojený meči a holemi.
Jeho zrádce s nimi domluvil znamení: "Koho políbím, ten to je; toho zatkněte."
A hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: "Buď zdráv, Mistře", a políbil ho.
Ježíš mu odpověděl: "Příteli, konej svůj úkol!"
Tu přistoupili k Ježíšovi, vztáhli na něho ruce a zmocnili se ho. (Matouš 26,47-50)

Já sám bych měl problém i s tím polibkem od bezdomovce. Ale kdybych si měl vybrat mezi polibkem od zanedbaného bezdomovce nebo od člověka, jehož zrada mne bude stát život, vybral bych toho zapáchajícího chudáka.

Co myslíte, jak asi bylo Ježíši, když se k němu blíží Jidáš, roztahuje ruce k objetí a s přátelskou maskou říká: "Buď zdráv, Mistře!" Když si to představuji, běhá mi z toho mráz po zádech. Hrozné pokrytectví.
Takovou faleš jsem vždy nesnášel. Snesu hodně. Když ale vidím někoho, jak se tváří přátelsky na člověka, kterého za zády pomlouvá, mám velký problém zůstat v klidu. Protože je to stejné, jako u Jidáše, který je ochotný za třicet stříbrných zradit svého učitele a ještě se u toho tvářit jako nejlepší přítel. Hnus.

O to víc obdivuji Ježíšovu reakci. Říká: "Příteli, konej svůj úkol!" Dokážete to pochopit? Ježíš nazývá Jidáše přítelem. Když to říká, na rozdíl od svého zrádce se nepřetvařuje. Myslí to upřímně. I v této chvíli myslí víc na svého zrádce, než na svou smrt.

Dovolím si připomenout jednu ze zásad Božího království, o které Ježíš hovořil ve svém prvním kázání: "Slyšeli jste, že bylo řečeno: `Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.´
Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.
Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž? A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané nečiní totéž? Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec." (Matouš 5,43-48)

Už od ráje se nám satan snaží namluvit, že po nás Bůh chce něco, co nejsme schopni dokázat. Tvrdil, že Bůh po nás chce něco, co není schopen udělat ani sám. Ve chvíli, kdy Ježíš říká "příteli, konej svůj úkol", dává jasně najevo, že vše, co říká, myslí smrtelně vážně. A také dokazuje, že po nás nechce nic, co by sám nedělal.

Pane, neumím milovat své nepřátele. Asi bych Jidáše nenazval svým přítelem. Proto se takové lásce chci učit od Tebe. Ty, to totiž umíš.