Zítra ti odpustím

Dnes ráno jsem si vzpomněl na příběh, který mi jako klukovi vyprávěl můj táta. Pohádali jsme se tehdy s mým bratrem, který mi dost ublížil. Když si to uvědomil, přišel za mnou a prosil mne, abych mu odpustil. Řekl jsem mu: "Dnes ne, odpustím ti zítra."

Táta, který byl zrovna ve vedlejším pokoji, náš rozhovor slyšel. Když bratr odešel, přišel za mou táta a vyprávěl mi následující příběh: V roce 1945 podnikali spojenci nálety na území, která okupovala německá armáda. Jednou přišel podobný úder i na Prahu. Cílem bylo nádraží a některé továrny, které zásobovaly Třetí říši důležitými součástkami pro zbrojní výrobu.
Jenže, ne všechny bomby dopadly tam, kam měly. Byla zničena řada obytných domů a mezi nimi byl zasažen i klášter v Emauzích.
Ve chvíli, kdy dopadly bomby, spalo v tomto klášteře šestnáct milosrdných sester po náročné noční službě. Ve spánku přešly do náruče smrti. Mezi nimi i milosrdná sestra Anna.
Dělník, který odklízel trosky, našel část dopisu, který dostala nedávno. V něm stálo: "Milá Anna, již jsi nám půl roku nenapsala ani řádky. Což se stále ještě na nás hněváš? Víš přece, jak velmi litujeme té nešťastné události...  Dnes, kdy nevíme dne ani hodiny, měla bys milá Anno..." Zde byl dopis propálen.

Pak už nemusel nic říkat. Věděl jsem, co mi tím chtěl říci. Šel jsem za bráškou a tentokrát jsem prosil já, aby mi odpustil, že jsem mu nechtěl odpustit. Odpoledne jsme pak spolu vyhráli fotbalový zápas, který se odehrál na trávníku pod okny našeho bytu. Jednu chvíli se mi zdálo, že jsem za oknem zahlédl usmívajícího se tátu.