Z Korintu do Jeruzaléma a Antiochie (Začalo to zklamáním 39)

Pavel už v Korintu káže rok a půl. Jeho úspěchy nedávají spát místním Židům. Hledají možnost, jak mu jeho činnost překazit. Nakonec se nechávají inspirovat krajany z měst, kde už Pavel působil. Sosten, představený synagógy, vymýšlí plán, který se všem ostatním líbí a tak ho přijímají. Jednoho dne se jim podaří pomocí intrik, pomluv a poplašných zpráv dát dohromady dav lidí, který jim pak pomáhá Pavla násilím odvést na soud.

Bylo to v době, kdy se novým římským místodržitelem Řecka stal Gallio. V té době se ještě Židé těšili zvláštní přízni římských úřadů. Proto si Korintští Židé myslí, že se jim nového místodržícího podaří úspěšně zatáhnout do svého sporu s Pavlem. Když je Gallio přijímá, vznášejí obžalobu: "Pane, tento muž navádí lidi, aby ctili našeho Boha způsobem, který se příčí zákonům!" ¹⁾ Protože vědí, že Gallio židovské otázce moc nerozumí, předpokládají, že jim Pavla vydá do jejich pravomoci a dovolí jim ho odsoudit.

Apoštol se v duchu modlí a prosí Ježíše, aby mu dal vhodná slova, kterými by se mohl hájit. Jenže, na obhajobu už nedojde. Všichni jsou překvapeni místodržitelovým rozhodnutím. Obrací se k přítomným: "Kdyby se jednalo o nějaké bezpráví nebo zločin, vyslechl bych vás, jako kterékoliv jiné občany. Ale spory o slůvka, jména a články vašeho náboženství si vyřizujte mezi sebou. Do toho mi nic není. A teď, prosím, odejděte." ⁽²⁾

Židé se snaží něco namítat a tak Gallio, když vidí, že pro ně neplatí slušné slovo, nechává stráž, aby je vyvedla ze soudní síně. Venku ještě pokřikuje dav lidí, který Židům před chvílí pomohl přivést Pavla k soudu. Najednou zjišťují, že to vše na ně byla jen Židovská bouda. Ve vzteku se pouští do Sostena a bijí ho přímo před soudcem. Ten dělá, že nic nevidí a nechává tohoto intrikána napospas davu.

Od chvíle, kdy Pavel začal kázat v Evropě, poprvé prožívá situaci, kdy se dav přidá na jeho stranu. Židé po této prohře nechávají Pavla a jeho křesťanské sourozence v Korintu na pokoji. Pavel si dobře uvědomuje, že díky tomu bude schopen spolu se Silasem, Timoteem a Lukášem dokončit svou misi v Korintu dřív, než se bude muset vypravit na další cestu.

Na zpáteční cestě plánuje Pavel zastávku v Jeruzalémě. Proto využívá možnosti přeplavit se lodí do Efezu. S touto nabídkou za ním přicházejí Priscila s Akvilou. Duch svatý tyto manžele přivedl k rozhodnutí odstěhovat se do Efezu a tam kázat o Ježíši. Proto prosí Pavla, aby je doprovodil. Cestou na lodi s ním probírají své plány a společně se modlí a prosí Ježíše, aby je obdařil svou moudrostí.

V Efezu Pavel, jak je jeho zvykem, navštíví synagógu. Káže v ní o Ježíši a místní Židé ho přemlouvají, aby ještě několik dnů zůstal. Pavel jejich nabídku zdvořile odmítá. Představí jim Priscilu a Akvilu s tím, že tito manželé jim mohou o Ježíši povědět víc. Když se pak loučí, říká: "Bude-li to Boží vůle, tak se k vám vrátím." ⁽³⁾

Z Efezu se Pavel vydává další lodí do Césaree v Judsku, odkud pokračuje pěšky do Jeruzaléma. Plánuje, že tam navštíví místní sbor a podá stručnou zprávu o své misi. Když se mu tento plán podaří naplnit, vydává se domů. Za svůj domovský sbor totiž považuje ten, který leží v syrské Antiochii a tak se už těší, až zase uvidí známé tváře těch, kteří se celou dobu, co byl na druhé misi, za něj modlí a prosí Boha, aby jeho práce nebyla zbytečná.

V Antiochii ho vítá celý sbor. Mnohé z nich vidí poprvé v životě a také oni znají Pavla jen z vyprávění, protože uvěřili až poté, co odešel na druhou misi. Apoštol má velikou radost z toho, že těch nových, pro něj zatím neznámých tváří, vidí v sále tak mnoho. Je to další důkaz toho, že jeho sbor zůstává živým společenstvím.

Když Pavel vypráví své zážitky z několikaleté cesty, všímá si, jak se sbor změnil. Za tu dobu, co tu nebyl, děti povyrostly a několik starších bratrů a sester zemřelo. Pavel si opět uvědomuje, jak je rád, že věří ve vzkříšení. Jednou Ježíš povolá k životu všechny, kdo zemřeli s touhou po Božím království. Pak se s těmi, které teď postrádá mezi svými posluchači, protože zemřeli, znovu uvidí.

Pavel má v plánu, že si se svými příteli v Antiochii trochu déle odpočine. Vše je ale nakonec úplně jinak. Lukáš, který pečlivě zaznamenává kroniku Pavlova života, zapíše: "Pavel se však ve svém domovském přístavu dlouho nezdržel a brzy vyrazil na další cestu..." ⁽⁴⁾

^{_______________________________________________________________________________________________________________
(1)} Skutky 18,13;  ⁽²⁾ Skutky 18,14+15;  ⁽³⁾ Skutky 18,21;  ⁽⁴⁾ Skutky 18,23;