Krize v Galacii (Začalo to zklamáním 46)

Několik dnů před odchodem z Korintu se Pavel dovídá nepříjemnou zprávu. Do sboru v Galacii přišli z Jeruzaléma učitelé, kteří znovu začali nutit křesťany z pohanů, aby se nechali obřezat a dodržovali židovské ceremonie. Když Pavel slyší, že se těmito bludy dali svést i lidé, které svědomitě seznámil se zásadami evangelia, je zděšen. Ví, že už nemá dostatek času, aby tento sbor navštívil a tak v Korintu píše další dopis.

Přemýšlí, v jakém duchu má psát. V Korintu působili učitelé, jejichž bludy vypadaly na první pohled jako pravda. Když chtěl Pavel korintské křesťany naučit rozeznávat pravdu od lži, musel postupovat šetrně a trpělivě. V Galacii ale působí jiné falešné učení. Je v jasném protikladu s evangeliem a vlastně odvádí věřící od Ježíše Krista. Proto  apoštol volí úplně jiný styl dopisu.

Po úvodním pozdravu přechází ihned k problému: "Divím se, že se od toho, který vás povolal milostí Kristovou, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu. Jiné evangelium ovšem není; jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a chtějí evangelium Kristovo obrátit v pravý opak. Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet! Jak jsem právě řekl, a znovu to opakuji: Jestliže vám někdo hlásá jiné evangelium než to, které jste přijali, budiž proklet!" ⁽¹⁾

Pavel otevírá nové téma. Je jen jedno evangelium. Je jen jedna radostná zpráva a tou je Ježíš Kristus. Vše ostatní je opakem evangelia. Opakem zprávy, která přináší radost a spasení, je poselství, které nakonec vede k neštěstí a věčnému zatracení.

Potom se Pavel věnuje zopakování své vlastní zkušenosti. Píše o svém obrácení i o tom, jako ho za svého apoštola povolal sám Ježíš. Připomíná, že vše, co jim zvěstoval, dostal přímo od oslaveného Ježíše Krista, který sedí jako král a pán vesmíru na svém nebeském trůnu.

Protože se galatský blud týká věrnosti v zachovávání židovských ceremonií, Pavel, bývalý farizeus, napíše: "Slyšeli jste přece o tom, jak jsem si kdysi vedl, když jsem ještě byl oddán židovství, jak horlivě jsem pronásledoval církev Boží a snažil se ji vyhubit. Vynikal jsem ve věrnosti k židovství nad mnoho vrstevníků v našem lidu a nadmíru jsem horlil pro tradice našich otců. Ale ten, který mě vyvolil už v těle mé matky a povolal mě svou milostí, rozhodl se zjevit mi svého Syna, abych radostnou zvěst o něm nesl všem národům. Tehdy jsem nešel o radu k žádnému člověku, ani jsem se nevypravil do Jeruzaléma k těm, kteří byli apoštoly dříve než já..." ⁽²⁾

V dopise pak své bratry a sestry v Galacii nabádá, aby se nedali svést k tomu, že svobodu, kterou získali v Ježíši Kristu vymění za to, že se opět nechají spoutat vírou v ospravedlnění zachováváním židovských ceremonií. Vzpomíná přitom na příhodu, kterou zažil při své návštěvě Jeruzaléma. Také se tam setkal s lidmi, kteří nutili pohany přijmout obřízku: "Ale ani Titus, který tam byl se mnou a je Řek, nebyl přinucen, aby se dal obřezat, jak chtěli ti, kteří předstírali, že jsou bratří, a pokoutně se mezi nás vetřeli s úmyslem slídit po naší svobodě, kterou máme v Kristu, aby nás uvedli do otroctví zákona. Před těmi jsme však ani na okamžik necouvli a nepodrobili jsme se jim, aby vám byla zachována pravda evangelia." ⁽³⁾

Pavel otevřeně odsuzuje falešné učitele, nerespektující stanovisko církve, které už před léty zaujala konference v Jeruzalémě. Z tónu, kterým píše tento dopis je patrné, jak emotivně tento problém prožívá a jak moc si přeje, aby se galatští co nejdříve vzpamatovali: "Vy pošetilí Galatští, kdo vás to obloudil – vždyť vám byl tak jasně postaven před oči Ježíš Kristus ukřižovaný! Chtěl bych se vás zeptat jen na jedno: dal vám Bůh svého Ducha proto, že jste činili skutky zákona, nebo proto, že jste uvěřili zvěsti, kterou jste slyšeli? To jste tak pošetilí? Začali jste žít z Ducha Božího, a teď spoléháte sami na sebe?" ⁽⁴⁾

Apoštol pak cituje židovská Písma, kterými dokazuje, že spoléháním na vlastní dokonalost na sebe přivoláváme prokletí: "Ti však, kteří spoléhají na skutky zákona, jsou pod kletbou, neboť stojí psáno: `Proklet je každý, kdo nezůstává věren všemu, co je psáno v  zákoně, a nečiní to.´ Je jasné, že nikdo není před Bohem ospravedlněn na základě zákona, neboť čteme: `Spravedlivý bude živ z víry.´ Zákon však nevychází z víry, nýbrž praví: `Kdo bude tyto věci činit, získá tím život.´ Ale Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že za nás vzal prokletí na sebe, neboť je psáno: `Proklet je každý, kdo visí na dřevě´." ⁽⁵⁾

Bez Krista není spásy. Toto poselství Pavel opakovaně zdůrazňuje. Před závěrečnými pozdravy ještě Lukášovi nadiktuje nejkrásnější část svého dopisu. Staví proti sobě dva styly života.

Prvním je styl, kdy si dělám co chci, protože si myslím, že si pak vše u Boha vyžehlím dodržováním ceremonií: "Skutky lidské svévole jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezuzdnost, modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly, závist, opilství, nestřídmost a podobné věci.
Řekl jsem už dříve a říkám znovu, že ti, kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na království Božím." ⁽⁶⁾

Tím druhým stylem je život který řídí Duch svatý: "Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací.
Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe se svými vášněmi a sklony. Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit." ⁽⁶⁾

Hned, jak je dopis hotový, posílá ho Pavel po spolehlivých poslech bratrům a sestrám v Galacii. Protože cítil při jeho psaní moudrost Ducha svatého, věří, že pomůže galatskému sboru znovu objevit radost z nalezení skutečné svobody v Ježíši Kristu.
^{________________________________________________________________________________________________________________
(1)} Galatským 1,6-9;  ⁽²⁾ Galatským 1,13-17;  ⁽³⁾ Galatským 2,3;  ⁽⁴⁾ Galatským 3,1-3;  ⁽⁵⁾ Galatským 3,10-13;  ⁽⁶⁾ Galatským 5,19-25;