Římský místodržitel nechává předvést Pavla a pak již dává pokyn Tertuliovi, aby začal svou řeč. Žalobce dobře věděl, že proti Pavlovi nemají žádný důkaz a tak začíná velice podlézavě: "Slavný Felixi! Náš národ ti vděčí za mnoho. Tvou zásluhou žijeme už několik let v míru a pod tvou moudrou vládou se nám dobře daří. Mohl bych tě chválit mnohem déle, ale nechci si dělat nárok na tvůj vzácný čas." (1)
Tertulius se v té chvíli snižuje ke lži. Všichni přítomní vědí, že to není pravda, protože dosavadní hlavní náplní Felixova života bylo vyhledávání všelijakých rozkoší a radost měl i z toho, když mohl dát průchod své surovosti a podlosti.
Židovský žalobce pak ve stručnosti vyjadřuje chabé body své obžaloby. Hovoří o tom, že Pavel podněcuje vzpouru a zmíní se, že Pavel záměrně znesvětil jeruzalémský chrám, když do něho přivedl své pohanské přátele. Přitom doufá, že Felix neprohlédne, že jeho obžaloba stojí jen na nenávisti, kterou projevují velekněží vůči Pavlovi.
To se ale mýlí. Felixovi je hned jasné, o co Židům jde. Protože nemají dostatek argumentů pro světský soud, chtějí dostat Pavla před soud, který by se řídil židovským právem. Kdyby apoštol nebyl římský občan, místodržitel by ho Židům klidně vydal. Takto ale cítil, že by mu to mohlo uškodit v další kariéře.
Dává proto prostor Pavlovi, aby přednesl svou obhajobu. Pavel nezačíná lichotkami. Pouze pronese, že věří ve vladařovy dlouhé zkušenosti. Přizná, proč se po létech vrátil do Jeruzaléma. Nezapírá ani to, že se hlásí ke křesťanství. Vypráví o tom, jak do Jeruzaléma přivezl finanční pomoc pro chudé.
Pak se ohrazuje proti Tertuliově nařčení: "Když jsem v chrámě podstupoval předepsané náboženské očišťování, nařkli mne někteří Židé z Malé Asie, že jsem tam přivedl pohany. Nebyla to pravda a ty Židy nevidím mezi žalobci.To oni způsobili srocení ve svatyni. Ani velerada mi nedokázala žádný zločin. Jediné, co jsem tam stihl říci, bylo: ́Mám být souzen pro víru ve vzkříšení! ́" (2)
Felix už v té chvíli ví, že je Pavel nevinný. Přesto, aby se zalíbil Židům, říká: "Potřebuji ještě vyslechnout velitele Lysia. Do té doby tento soud odročuji." Velekněz se vrací do Jeruzaléma a Pavel zůstává ve vězení. Felix ale důstojníkovi, který měl na starosti věznici, nařizuje, aby Pavla držel jen v lehkém vězení a dovolil mu návštěvy.
Pavel prožívá další týdny a měsíce v cesarejském vězení. Felix si ho čas od času zavolá a nechá si od něj vyprávět o Ježíši. U těchto rozhovorů je vždy přítomná Drusilla, židovská manželka římského místodržitele. Apoštol jim vypráví o tom, jak můžeme díky Ježíšově oběti najít klid, když Bohu dovolíme, aby smazal naši temnou minulost a odpustil nám naše hříchy.
Felix se svou ženou obvykle Pavlovi naslouchají až do chvíle, kdy začne hovořit o otázkách mravnosti, sebeovládání a Božího soudu. Tato témata nemá Felix rád a tak vždy Pavla přeruší: "Pro dnešek to stačí. Zase si tě pozvu, až budu mít čas!" Taková setkání probíhají celé dva roky. Tak dlouho zůstává Pavel ve vězení, přestože Felix už dávno ví, že by ho mohl propustit.
Římský místodržitel je pak odvolán do Říma, protože si na něj stěžují židovští vůdcové. Bůh mu nabídl své přátelství s možností odpuštění jeho temné minulosti. Felix ani jeho žena Drusilla ale Ježíšovu nabídku nepřijali. I když nejsou, jako Pavel, ve vězení, zůstávají vězni hříchu. Pavel je sleduje, modlí se za ně, ale nakonec musí konstatovat, že tito manželé promarnili svou jedinečnou šanci na věčný život.
Během těch dvou let, které prožívá v cesarejském vězení, může Pavel dál promýšlet zvláště otázku ospravedlnění ve vztahu k Zákonu a poslušnosti. Stále jasněji si uvědomuje, že je to pro křesťany zásadní otázka. Pokud ji církev nezodpoví a nepřijme k ní jednotné stanovisko, budou i nadále církev dělit zbytečné diskuze mezi bratry ze Židů a křesťany s pohanským původem.
Když je na místo římského místodržitele v Cesareji místo odvolaného Felixe jmenován Porcius Festus, Pavel doufá, že bude propuštěn a konečně se vypraví do Říma. Netuší, že jeho cesta bude trochu jiná, než jak si ji představuje.
_________________________________________________________________________________________________________________ (1)Skutky 24,2-3; (2)Skutky 24,18-21;