Valentýnský blog: Láska až za hrob?

Slovo láska v každém nás vyvolává vzpomínky i očekávání. Každý z nás si ale pod ní může představit něco jiného. Pokud sledujeme telenovely, pak si možná vybavíme noci plné vášně, každý den obrovskou kytici růží..., prostě život jako ve snu nebo v pohádce.

Pro mne je symbolem lásky maminka, sedící celou noc u postýlky svého nemocného dítěte.
Dítě, které mamince na zahrádce utrhne pár prvních sedmikrásek.
Manželka, díky které najdu ve skříni vždy čisté prádlo.
Otec, který ráno vstává a pak třeba celý den jezdí autem po zledovatělých cestách, aby své rodině zajistil vše, co potřebuje k životu.
Babička s dědou, kteří se i po šedesáti letech společného života na sebe dokážou usmát a jsou rádi, když v noci slyší dech toho druhého...

Mám rád následující definici lásky:
"Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí,
láska se nevychloubá a není domýšlivá.
Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch,
nedá se vydráždit, nepočítá křivdy.
Nemá radost ze špatnosti,
ale vždycky se raduje z pravdy.
Ať se děje cokoliv, láska vydrží,
láska věří, láska má naději, láska vytrvá.
Láska nikdy nezanikne." (1. list do Korintu 13,4-8)

Taková láska hřeje v pěti i ve sto pěti.