Jak dlouho ještě?

Malý Jirka se nemohl dočkat, až zase pojede k babičce a dědovi. "Tatínku, jak dlouho ještě budu čekat?" ptal se jednou večer. Protože ještě neuměl počítat, dal mu táta na stůl v dětském pokoji papír a na něm pomocí koleček vyznačil počet dnů, které ještě zbývají do odjezdu.

"Jirko", říkal mu, "každý den, když se probudíš, tak vybarvíš jedno kolečko. Až vybarvíš to poslední, tak pojedeme." Jirka začal vybarvovat. Třetí den se mu to čekání zdálo moc dlouhé a tak dostal geniální nápad. Každý den vybarvil kolečka dvě, jedno ráno a druhé večer. Ve své dětské hlavince věřil tomu, že tím čekání zkrátí.

Čekání tak zkrátil o týden. Když vybarvil to poslední, přiběhl k tátovi, který ještě spal a budil ho: "Tati, tati, vstávej! Pojedeme k babičce a dědovi." Táta se probudil, podíval do kalendáře a zjistil, že do odjezdu zbývá ještě sedm dnů.

Šel s Jirkou do jeho pokojíčku, protože si v první chvíli myslel, že se spletl a namaloval o sedm koleček méně. Jenže koleček bylo správně. Když to zjistil, namaloval dalších sedm koleček a Jirka vybarvoval dál. Tentokrát už jen po jednom kolečku, protože poznal, že švindlováním čas čekání nezkrátí.

V minulém díle seriálu "Co když Bible nelže?" jsme si udělali malý výlet do Božího království. Byla to taková malá exkurze, díky které si teď můžeme lépe představit, jak bude vypadat naše země i vesmír poté, co skončí historie zla.

Připomeňme si jeden text, který podle mne vystihuje to nejcennější, co v nebi bude i nebude:  "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo." (Zjevení 21,3-4)

Díky tomuto Janovu svědectví víme, že zlo na tomto světě nebude věčně, ale jednoho dne definitivně zanikne a zmizí z celého vesmíru. Nevím jak vám, ale mně se tato představa dobrého vesmíru velice líbí a těším se na její naplnění. Jen se mi někdy zdá, že to čekání trvá nějak dlouho.

Už jako malý kluk jsem slýchal, že na Bibli je nejkrásnější začátek a konec. První dvě kapitoly ukazují dokonalé prostředí, ze kterého jsme vyšli, poslední dvě zase ukazují krásu Božího království, kam jsme zváni. Podívejme se na poslední věty, kterými celá Bible končí: Ten, od něhož je to svědectví, praví: "Ano, přijdu brzo."
Amen, přijď, Pane Ježíši! Milost Pána Ježíše se všemi. (Zjevení 22,20-21)

V těchto větách je souhrn celého křesťanství. Křesťané věří Ježíšovu slibu pronesenému krátce před tím, než se vrátil domů, aby usedl na Boží trůn: "Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne.
V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to.
Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já.
A cestu, kam jdu, znáte." (Jan 14,1-4)

Ježíš podle Jana říká, že přijde brzy. To, co mému Spasiteli připadá jako krátká chvíle, se mi jeví jako celá věčnost.

Obyčejný černý mravenec prý žije jeden rok. Představte si, že mám myslícího a mluvícího mravence. Věrně mi slouží a já mu slíbím, že za deset let dostane ... I kdybych mu slíbil celý svět, co mu to bude platné devět let po smrti?

Ježíš slíbil, že se brzy vrátí. Tenhle jeho termín se mi zdá být hodně relativní. Asi to bude tím, že Bůh, na rozdíl ode mne nebo od mravence, není na čase závislý.

Ve škole jsme se učili o relativitě času. Já se ale o tom, že čas je relativní, přesvědčil daleko dřív, než jsem se s tímto pojmem setkal ve škole. Seděl jsem v zubní ordinaci a měl pocit, že se zastavil čas. Zubař mi právě vrtal stoličku a chystal se mi do ní dát mou první plombu.

Tehdy jsem zjistil, že někdy čas běží hodně pomalu. Když mi pak končily letní prázdniny, měl jsem zase pocit, že uběhly podezřele rychle.

Jak dlouho ještě budeme čekat?
Stačí, když si večer pustíme televizní noviny a při sledování všeho toho zla, které se děje ve světě, nás možná napadne stejná otázka, jakou položil David v jednom ze svých žalmů: "Jak dlouho chceš přihlížet, Panovníku?" (Žalm 35,17)

Svět je dnes plný násilí. I my jsme často poplatní duchu doby a tak si navzájem ubližujeme. Možná o to víc pak vyhlížíme konec zla a začátek říše dobra.

V Bibli nacházíme spoustu textů, které popisují dobu, která bude bezprostředně předcházet okamžiku, kdy Ježíš ukončí panství zla na naší planetě. Podívejme se na několik z nich.

1.      Rozežranost
Jak bude vypadat situace ve společnosti podle Ježíše?
"Až přijde Syn člověka, bude to jako za dnů Noé: Jako tehdy před potopou hodovali a pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu, a nic nepoznali, až přišla potopa a zachvátila všecky - takový bude i příchod Syna člověka." (Matouš 24,37-39)

Přemýšlel jsem, jak shrnout tahle Ježíšova slova a nakonec jsem zvolil trochu pejorativní termín "rozežranost". Možná bychom tuto dobu mohli popsat slovy jednoho herce, který prohlásil: "Můj život je jeden nekonečný mejdan."

2.      Sociální rozdíly a nejistota boháčů
Zajímavé svědectví o "době konce" podává apoštol Jakub: "A nyní, vy boháči, plačte a naříkejte nad pohromami, které na vás přicházejí.
Vaše bohatství shnilo, vaše šatstvo je moly rozežráno, vaše zlato a stříbro zrezavělo, a ten rez bude svědčit proti vám a stráví vaše tělo jako oheň. Nashromáždili jste si poklady - pro konec dnů!
Hle, mzda dělníků, kteří žali vaše pole, a vy jste jim ji upřeli, volá do nebes, a křik ženců pronikl ke sluchu Hospodina zástupů. Žili jste rozmařile a hýřili jste na zemi, vykrmili jste se - pro den porážky!" (Jakub 5,1-5)

Nikdy v dějinách lidstva nebyla taková sociální propast mezi chudými a bohatými. Nikdy nebyly ani tak propastné rozdíly mezi jednotlivými státy na naší planetě. Jsou země, kde vám ani usilovná práce nezajistí, že nakonec nezemřete hladem. V našich končinách se hladu nemusí bát ani ten, kdo v životě nikdy neopracoval.

Naše doba má ale ještě jeden fenomén. I ti bohatí se bojí. Světová ekonomika je tak navzájem provázána, že i ten nejbohatší člověk se může ze dne na den stát žebrákem.

3.      Strach ze zítřka
Podle Ježíšových slov zasáhne svět pandemie strachu z budoucnosti: "Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět. Neboť mocnosti nebeské se zachvějí." (Lukáš 21,26)

Už jste někdy zkusili najít nějaký výtisk novin nebo časopisu, kde by se neobjevil alespoň jeden článek, varující před tím, co nás čeká? Myslím, že by to byl nesplnitelný úkol. Lidé se dnes bojí. Bojíme se, ale nechceme si to přiznat. A tak svůj strach přebíjíme zábavou, pitím nebo prášky...

4.      Nevyzpytatelné chování přírody
Pamatuji dobu, kdy ještě platila pranostika a tak se sedláci obešli bez meteorologů a všech jejich ústavů. Dnes nám ani tito učenci nedají záruku, jak bude za týden nebo příští měsíc... Příroda se chová stále více nevyzpytatelně.
Pán Ježíš dopředu varoval: "... bude hlad a zemětřesení na mnoha místech. Ale to vše bude teprve začátek bolestí." (Matouš 24,7)

V páté třídě nám paní učitelka vyprávěla, jak se svět díky vědě stane brzy rájem na zemi. Slibovala, že už naše děti nebudou vědět, co je to nemoc. Všichni se budeme mít dobře, každý bude mít své bydlení, práci... Od té doby neuteklo ještě ani padesát let a myslím, že je nám všem jasné, že to nebyl pravdivý odhad budoucnosti.

5.      Návrat epidemií
Lukáš ve svém evangeliu zaznamenal stejná Ježíšova slova s malým doplňkem: "... budou veliká zemětřesení a v mnohých krajinách hlad a mor, hrůzy a veliká znamení z nebes." (Lukáš 21,11)

Byla doba, kdy jsme se pyšnili tím, že jsme porazili černý kašel, mor, tuberkulózu a další nakažlivé nemoci. Dnes se s nimi můžeme znovu setkat a tak lékaři doporučují, aby se zase zavedlo plošné očkování proti těmto nákazám, které mají na svědomí možná miliardy lidských životů.

6.      Bible pro každého
Pamatuji si, jak jsem jednou četl Ježíšova slova, která zaznamenal Matouš a přemýšlel, jak by Bůh tento slib mohl splnit: "A toto evangelium o království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům, a teprve potom přijde konec." (Matouš 24,14)

Bylo to ještě před dobou internetu a satelitního vysílání. Připadalo mi neskutečné, aby se mohlo poselství Bible dostat ke každému člověku na naší planetě. Když jsem nedávno viděl dokument o beduínech, kteří měli ve svých stanech plazmové televize napájené z domácí solární elektrárny, uvědomil jsem si, jak blízko jsme i ke splnění těchto Ježíšových slov.

To, co se nám může zdát jako sci-fi, je pro Boha, který vytvořil celý vesmír, samozřejmostí. Když psal Werne o cestě na měsíc, lidé to považovali za neuskutečnitelnou pohádku. Podobně se dívali i na jeho další nápady. My se dnes povznešeně usmíváme nad naivitou tehdejších lidí a jsme přesvědčeni, že nám by se něco takového nemohlo stát.

7.      Morální a náboženský úpadek
Přestože každý člověk bude mít přístup k poselství Bible, společnost bude morálně a duchovně upadat. Apoštol Pavel varuje: "Věz, že v posledních dnech nastanou zlé časy.
Lidé budou sobečtí, chamtiví, chvástaví, domýšliví, budou se rouhat, nebudou poslouchat rodiče, budou nevděční, bezbožní, bez lásky, nesmiřitelní, pomlouvační, nevázaní, hrubí, lhostejní k dobrému, zrádní, bezhlaví, nadutí, budou mít raději rozkoš než Boha, budou se tvářit jako zbožní, ale svým jednáním to budou popírat.
Takových lidí se straň." (2. Timoteovi 3,1-5)

Pavel tuto charakteristiku vztahuje i na věřící. Říká, že se budou snažit vypadat zbožně, ale jejich život bude často svědčit o něčem jiném.

Kdy přijde konec světa?
Také učedníci Ježíše Krista přemýšleli o "konci světa". Nakonec se s touto otázkou obrátili na svého učitele, od kterého dostali následující odpověď: "O onom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn; jenom Otec sám." (Matouš 24,36)

Myslím, že je to docela jasná a srozumitelná odpověď. Bible nikde neříká, kdy nastane konec světa. Přesto se v každé době najdou lidé, kteří mají pocit, že v této knize našli matematický vzorec, podle kterého mohou spočítat datum Ježíšova návratu.

Sám jsem se s takovými lidmi setkal. Jaký byl výsledek jejich výpočtů? Jen nahráli lidem, o kterých psal apoštol Petr: Především vám chci říci, že ke konci dnů přijdou posměvači, kteří žijí, jak se jim zachce, a budou se posmívat: "Kde je ten jeho zaslíbený příchod? Od té doby, co zesnuli otcové, všecko zůstává tak, jak to bylo od počátku stvoření." (2. Petrův 3,3-4)

Bible nikde neuvádí žádný vzorec pro výpočet konce světa a začátek Božího království. Proč? Protože to podle Boha prostě nepotřebujeme vědět. Ono by nám to stejně nijak nepomohlo.

Ježíš ale přichází se zajímavým varováním. Když hovoří o tom, co bude předcházet jeho návratu, opakovaně se vrací ke dvěma nebezpečím, která nám v souvislosti s nastolením Božího království hrozí.

1.      Pozor na falešné proroky
Učedníci se ptají, jak poznají dobu Ježíšova návratu, a on jim odpovídá: "Ježíš jim odpověděl: "Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl. Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat `já jsem Mesiáš´ a svedou mnohé." (Matouš 24,4-5)

Celkem třikrát Ježíš varuje před lidmi, kteří budou tvrdit, že Mesiáš už je zpět na naší Zemi a někteří z nich se dokonce za Mesiáše prohlásí sami.

Není to nic, co by nám bylo neznámé. Na konci minulého století jsme v naší zemi sledovali příběh Jana Dietricha Dvorského, který jednoho dne došel k závěru, že je Syn Člověka neboli Parsifal Imanuel. Prohlásil se za Mesiáše a našel desítky lidí, kteří ho začali uctívat jako svého Spasitele.

2.      Ať to nezaspíte
Také před druhým nebezpečím Ježíš varoval třikrát: "Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde." (Matouš 24,42) Zatímco jedni se budou snažit Ježíšův návrat urychlit, dalším se časem stane lhostejný. Nebudou mít dost trpělivosti na další čekání a jednou je začátek Božího království nepříjemně překvapí.

Dočkám se?
Umím si představit, jak prorokovaný konec zla vyhlíželi křesťané, kteří v době římských císařů čekali na chvíli, kdy budou vehnáni do arény, aby se stali potravou hladových šelem.
Umím si představit Mistra Jana Husa, jak v zatuchlé vězeňské kobce čeká na své upálení a přemýšlí, kdy Ježíš splní svůj slib. Já na jeho místě bych se asi ptal: "Stihne to dřív, než plameny stráví mé tělo?"
Umím si představit protestantského pastora, který byl v polovině roku 2011 v Iránu odsouzen k trestu smrti za to, že přestoupil od islámu na křesťanství. Vůbec bych se nedivil, kdyby při tom čekání na smrt přemýšlel o tom, zda se ten Ježíšův návrat nějak neopozdil.

První křesťané věřili, že se dočkají návratu svého učitele. Proto se zdravili: "Maranatha". V češtině to znamená "Pán přichází". Nedočkali se.
Také můj dědeček s babičkou si přáli, aby se dočkali okamžiku, kdy Ježíš splní svůj slib, který nám dal před dvěma tisíci roky. Jejich přání se jim nesplnilo.

Ve škole jsme měli profesora, který nám nikdy neřekl předem termín písemné zkoušky. Říkal, že se díky tomu budeme učit průběžně. Měl pravdu.
Ježíš neudělal chybu, když nám nesdělil termín svého návratu. Nebo si myslíte, že by očekávání prvních křesťanů bylo stejně intenzivní, kdyby věděli, že jejich potomci budou čekat návrat svého krále ještě o dvacet století později?

I já si přeji být osobně u události, o které je tento článek. Možná dopadnu stejně jako první křesťané nebo má babička a děda. To mi ale nebrání v tom, abych se těšil na chvíli, kdy na naší Zemi skončí vláda hříchu a zla, protože ji vystřídá království Ježíše Krista.
Ježíš totiž nepřijde jen pro živé. Má moc nad smrtí a tak se v tom okamžiku setkají všichni, kteří toužili po setkání se svým Zachráncem. A já u toho nechci chybět.

Minulý díl seriálu s názvem "Pohlednice z nebe" najdete zde.