Co bude, až zemřu?

"Maminko, já se bojím! Ještě nikdy jsem neumíral." Tato slova říkal malý chlapec své mámě, když seděla u jeho nemocniční postele, na které o chvíli později zemřel. Zabila ho rakovina.

Bojíte se smrti? Nedávno jsem prohlásil, že se bojím víc umírání než samotné smrti. Myslím ale, že kdybych se ocitl ve stejné pozici, jako ten umírající kluk, mluvil bych stejně. Asi bych svému Bohu řekl: "Otče, já se bojím. Ještě nikdy jsem neumíral."
Smrt je téma, které neotevíráme rádi. Přestože v průměrném akčním filmu zemřou desítky a někdy i stovky nebo tisíce lidí, v reálné podobě nás smrt vždycky zasáhne. Stačí, když cestou uvidíme u silnice plachtu, z pod které vyčnívají nohy oběti dopravní nehody.

Jak to s tou smrtí vlastně je? Existuje vůbec? Že je to nesmyslná otázka? Jak pro koho. Miliardy lidí na naší planetě věří, že smrt vlastně není, že je to jen přechod do jiné dimenze života. Další zase považují smrt za definitivní konec a další...
Podívejme se na čtyři základní postoje ke smrti a co k tomu říká Bible. Je zajímavé, že všechny názory by šly obhájit Biblí, když některé její části vytrhneme ze souvislosti. Ale pojďme popořadě.

1.      Po smrti už nic není
Protože žijeme v Česku, které je podle některých průzkumů rájem ateistů, začínám názorem, který mou generaci učily "soudružky učitelky" už na základní škole. Mnohokrát jsem slyšel, že "věda dokázala, že Bůh není a není ani žádný život po smrti".

Tento názor je velice rozšířený. V této souvislosti je zajímavý text z biblické knihy Kazatel, kterou naspal král Šalamoun: "Živí totiž vědí, že zemrou, mrtví nevědí zhola nic a nečeká je žádná odměna, jejich památka je zapomenuta. Jak jejich láska, tak jejich nenávist i jejich horlení dávno zanikly a nikdy se již nebudou podílet na ničem, co se pod sluncem děje...
Všechno, co máš vykonat, konej podle svých sil, neboť není díla ani myšlenky ani poznání ani moudrosti v říši mrtvých, kam odejdeš." (Kazatel 9,5-6+9-10)

Pokud bychom náš pohled na to, co se děje po smrti, postavili jen na tomto textu, pak bychom se s názorem, že smrtí vše skončí, mohli ztotožnit. Při hledání biblického pohledu na otázku smrti je třeba ale brát ohled i na další texty, které se této oblasti věnují.

Pokud po smrti už nic není, pokud není žádná šance na věčný život, tak je Ježíš lhář, protože slíbil, že se jednou vrátí pro každého, kdo přijal jeho nabídku na život v Božím království.

2.      Smrt neexistuje
Další pohled tvrdí, že smrt vlastně neexistuje. Podívejme se spolu krátce do ráje. Připomeňme si příběh o prvním hříchu našich prarodičů, který už asi všichni známe. Je zajímavé, kolik důležitých informací nám tento zdánlivě prostý příběh přináší: Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: "Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?"
Žena hadovi odvětila: "Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: »Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.«"
Had ženu ujišťoval: "Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé."
Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl. Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi. (Genesis 3,1-7)

Názor, že smrt vlastně neexistuje, přinesl na náš svět Boží nepřítel, který prostřednictvím hada pronesl, že smrt je něco, co si vymyslel Bůh, aby nás mohl strašit.

V sedmdesátých letech minulého století napsal Raymond Moody knihu Život po životě. I u nás se tato kniha stala po sametové revoluci bestsellerem. Autor se v ní pokouší dokázat, že smrt těla nebrání tomu, aby část naší bytosti žila dál. Popisuje zkušenosti lidí, kteří v době klinické smrti "cestovali prostorem" nezávisle na svém těle.

Jsou tyto zkušenosti dostatečným důkazem, že ďábel v ráji nelhal? Opravdu smrt jako taková neexistuje? Kamarád, který část svého života prožil v závislosti na tvrdých drogách, říkal: "Stejné stavy jsem měl, když jsem si šlehnul. Také jsem viděl své tělo a vznášel jsem se prostorem..."

Už v ráji proti sobě stály dva názory. Bůh varoval, že důsledkem naší touhy po poznání zla bude smrt. Ďábel naopak tvrdil, že nám zlo nijak neublíží. Naopak, v jeho podání nás setkání se zlem přiblíží možnosti vyrovnat se Bohu.

Od té doby tyto dva pohledy soupeří o naši pozornost. Ale už na začátku Bible Bůh jasně řekl, že zlo a hřích nám nepřinese nic dobrého a v konečném důsledku způsobí naši smrt.

3.      Po smrti jedni hned v nebi, druzí v pekle
Velká část křesťanů věří, že v okamžiku smrti umírá jen naše hříšné tělo. Naše duše ale podle nich žije dál. Pokud jsme žili ctnostný život, jde naše duše do nebe. Pokud jsme se oddali zlu, čeká nás věčné trápení v pekle. Katoličtí křesťané ještě přidávají možnost, že duše může na přechodnou dobu najít ubytování v očistci.

Jako důkaz tohoto učení je používán příběh, který jednou vyprávěl Ježíš. Než si ho přečteme, dovolím si k němu malý úvod. Otázka posmrtného života nedávala lidem spát ani v době, kdy na naší zemi působil Ježíš. Židé o tom dokázali diskutovat dlouhé hodiny. Jedni věřili, že smrtí vše končí, další věřili na vzkříšení a našli se i takoví, kteří přijali názor řeckých filozofů, že člověk má nesmrtelnou duši.

Jednou Ježíš hovořil se svými učedníky o tom, že každý člověk si musí vybrat, zda bude sloužit Bohu nebo své touze po majetku a bohatství. Farizeové, kteří slyšeli jeho úvahu, se mu začali vysmívat. V jejich pojetí bylo bohatství důkazem Božího požehnání.

Ježíš jim začal vyprávět příběh, který znali: Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval. U vrat jeho domu lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů, a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo se stolu toho boháče; dokonce přibíhali psi a olizovali jeho vředy.
I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben. A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara.
Tu zvolal: `Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni.´
Abraham řekl: `Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se raduje a ty trpíš. A nad to vše je mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo – i kdyby chtěl, nemůže odtud k vám ani překročit od vás k nám.´
Řekl: `Prosím tě tedy, otče, pošli jej do mého rodného domu, neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.´
Ale Abraham mu odpověděl: `Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!´
On řekl: `Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání.´
Řekl mu: `Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.´ (Lukáš 16,19-31)

Ten příběh si Ježíš nevymyslel. Jen ho trochu upravil. V podání zbožných židů šel po smrti boháč do nebe a Lazar do ohnivého jezera. Bylo to logické. Bůh přece svým hodným a poslušným dětem dává jako odměnu bohatství a ty neposlušné a hříšné trestá chudobou a nemocemi. Takže to po smrti musí být stejné.

Co sleduje Ježíš tím, že převrací "posmrtné osudy" hlavních hrdinů? Určitě tím nepotvrzuje původní příběh i s vírou, že po smrti žijeme dále buď "v Abrahamově klíně", nebo se věčně trápíme v pekelných mukách. Jen chce ukázat, že bohatství není zárukou toho, že jednou obstojíme na Božím soudu.

Příběh také ukazuje na nebezpečí, které do našeho života přináší učení o reinkarnaci. Tato nauka nás totiž může přivést k mylnému názoru, že na tom, co teď právě dělám, zas až tak moc nezáleží, protože mám před sebou skoro nekonečnou řadu dalších pokusů.

Proč bych se měl trápit nad tím, že jsem ublížil manželce? Osud jí to vynahradí v příštím životě. No, a pokud život nekončí smrtí, tak za to své zlo budu chvíli trpět v příštím díle mého opakovaného převtělování a pak budu mít ještě spoustu dalších pokusů na nápravu. Mohu získat pocit, že je to třeba jako ve skoku dalekém, kde jsem měl v době mého aktivního závodění šest pokusů...

Ježíš v tomto příběhu říká zcela jasně, že po smrti už nemám žádnou možnost změnit svůj věčný osud. Ten je zpečetěn okamžikem mé smrti. Proto ani nemá smysl se modlit za mrtvé. Raději bych měl svůj vzácný čas věnovat těm, kteří ještě žijí.

4.      Po smrti čekáme v hrobě na vzkříšení
Jako poslední jsem nechal názor, který podle mne dokázal spojit všechny texty Bible, které hovoří o tom, co bude po smrti. Podle tohoto pohledu člověk po smrti "leží" v hrobě a "čeká" na okamžik vzkříšení. Čas pro něho přestal existovat, protože, jak jsme četli v knize Kazatel, v hrobě není práce, přemýšlení a nejsou v něm ani emoce. Mrtvý nic neví ani necítí. Není ani v nebi, ani v pekle. Je v říši smrti, kde není žádný život. Jen tma a ticho jako v hrobě.

Zajímavé svědectví o tom podává apoštol Pavel ve svém dopise do Tesaloniky: "Nechceme vás, bratří, nechat v nevědomosti o údělu těch, kdo zesnuli, abyste se nermoutili jako ti, kteří nemají naději. Věříme-li, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, pak také víme, že Bůh ty, kdo zemřeli ve víře v Ježíše, přivede spolu s ním k životu.
Toto vám říkáme podle slova Páně: My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme. Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem.
Těmito slovy se vzájemně potěšujte." (1. Tesalonickým 4,13-18)

Tato Pavlova slova rád připomínám na pohřbech křesťanů, kteří žili i umírali s vírou v Boží milosrdenství. Díky tomu mohu všem pozůstalým nabídnout naději na nové setkání.

Mám tento text rád, protože pomáhá i mně. Pomáhá mi, když na mne přijde "tesknění" po těch, které mi už smrt vzala. Jedním z důvodů, proč zůstávám křesťanem, je biblická zpráva o tom, že zlo do vesmíru nepatří. Zlo a smrt je cizopasník, který bude jednou vyhuben.

Pavel to výstižně popisuje ve svém listu do Korintu: "Hle, odhalím vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a my živí proměněni.
Pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost. A když pomíjitelné obleče nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost, pak se naplní, co je psáno: `Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil!
Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvá zbraň?´ Zbraní smrti je hřích a hřích má svou moc ze zákona. Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista!" (1. Korintským 15,51-57)

Smrt nás připravuje o naše blízké a jednou, pokud do té doby nezačne Boží království, čeká i nás. Podle Bible ale smrt jednou definitivně zanikne. To je dobrá zpráva.

Ještě před jejím zánikem ale bude muset propustit všechny své zajatce. Těším se na tento okamžik. Těším se na chvíli, kdy se setkám se svým dědou, který pro mne dokázal připravit nezapomenutelné prázdniny. Věřím, že se pak setkám se svým spolužákem Radimem, který umřel v době, kdy jsme my ostatní zakládali rodiny. Stejně tak se rád uvidím s mým bratrem Pavlem, kterého v padesáti letech "porazil" nádor na mozku.

Bude to nádherná chvíle, když z hrobů vystoupí všichni lidé, kteří ve svém životě odmítli zlo a vsadili vše na dobro. O tom, kdo bude povolán k věčnému životu, nerozhodne jeho příslušnost k nějaké církvi.
Rád říkám, že v Ježíšovo království naplní lidé, kteří toužili po životě v dokonalé společnosti bez korupce, násilí, nespravedlnosti, bolesti a smrti. V nebi bude každý, komu se protivil hřích a všechny jeho projevy.

Ve škole jsme se kdysi učili báseň, kterou Jiří Wolker napsal v době, kdy věděl, že umírá. Dovolím si kousek z ní citovat:
"Smrti se nebojím, smrt není zlá,
smrt je jen kus života těžkého,
co strašné je, co zlé je, to umírání je,
kdy smysly střelené v letu padají ze všeho, ze všeho,
a v rezavém potrubí těla čas hnije jak pomyje,
by rozložil ruce, oči, nervy a každý sval,
kterým svět v náruč jsi chytal a miloval,
smrti se nebojím, smrt není zlá, ve smrti nejsem sám,
umírání se bojím, kde každý je opuštěn, - a já umírám..."

Jako kluk jsem Jiřího Wolkera obdivoval. Připadal mi jako hrdina. Umírá a ještě dokáže napsat takovou báseň. Pak jsem se začal setkávat s tím, jak smrt dokáže být zlá. Vnímal jsem příběhy dětí, které smrt připravila o rodiče. Potkával jsem lidi, kteří díky holocaustu přišli o celé rodiny... Tehdy jsem dospěl k názoru, že se Jiří Wolker mýlí. Smrt je zlá. Smrt je cizopasník, který škodí.

Mnohokrát jsem také slyšel, že alespoň smrt je na tom našem nespravedlivém světě spravedlivá. Dokonce jsem to i sám říkal. Jenže, pak jsem sledoval jak jeden dobrý člověk umíral několik měsíců v hrozných bolestech, zatímco ten největší darebák se jen vyvrátil a nebyl. Tehdy to v mém nitru bouřilo: "Copak tohle je nějaká spravedlnost?"
Smrt není spravedlivá. Smrt není řešením zla na naší planetě.
"Musí tu být ještě jiná spravedlnost", říkal jsem si. "Ale jaká? A existuje vůbec nějaká spravedlnost?"

Možná jste si všimli, že jsem se moc nezabýval možností věčného trápení v pekle. Já osobně na peklo nevěřím. Když jsem se o tom zmínil v jedné diskuzi, dostal jsem otázku: "Čím chcete strašit nevěřící, když odmítáte věčná pekelná muka?"
Odpověděl jsem: Můj Bůh není mstivý a krutý, aby dokázal někoho věčně trápit jen pro odmítnutí. Můj Bůh není zlý čaroděj, který každého, kdo s ním nesouhlasí zakleje nebo promění v mrtvý kámen. Můj Bůh je podle Bible Bohem lásky a porozumění. Proto nemohu věřit, že by dokázal své oponenty odsoudit k věčnému životu v nesnesitelném utrpení."

K otázce pekla se vrátíme v dalším díle tohoto seriálu. Bude věnován otázce Božího soudu. Podle Bible to totiž není smrt, která přináší spravedlnost. Skutečné právo a spravedlnosti může totiž nastolit jen Bůh. Přijde den, kdy to udělá. Ale o tom zase příště.

Co bude, až zemřu? Podle mého poznání Bible se pro mne zastaví čas. Čas se zastaví až do chvíle, kdy se nad mým hrobem zastaví Ježíš a pak mne pozve k novému životu v prostředí bez hříchu a smrti. Tam kde není smrt, je život, který nemá konce. Tam kde není hřích, je radost a štěstí.

Min díl seriálu "Co když Bible nelže?" najdete zde. Ostatní ve stejnojmenné rubrice mého blogu.