To je má chlouba

Jarda, můj kamarád, sbíral staré mince. Jednou mi ukazoval své poklady. Mne zaujal zlatý dukát. Chtěl jsem si ho pořádně prohlédnout, ale Jarda v té chvíli se zvláštním svitem v očích pronesl: "Tohle je má chlouba, tenhle pětník z roku 1924 má větší cenu než všechny ostatní mince dohromady!"

Nechápal jsem to. Jak může mít pětihaléř větší cenu než zlatý dukát? Jarda mi vysvětloval, že těch pětníků je v celé republice jen pár kousků, a proto má takovou hodnotu.

Myslím, že každý máme něco, čím se rádi pochlubíme. Co považoval Pavel za svou chloubu? "V tomto dopise jsem se místy odvážil připomenout vám leccos ve jménu milosti, která mi byla dána od Boha, abych byl služebníkem Krista Ježíše mezi pohanskými národy.
Konám tuto posvátnou službu kázáním Božího evangelia, abych pohany přinesl jako obětní dar milý Bohu, posvěcený Duchem svatým. To je má chlouba, kterou mám v Kristu Ježíši před Bohem." (Římanům 15,15-17)

Každý se rád pochlubíme. Když náhodou nemáme nic, čím bychom mohli oslnit a upoutat pozornost, tak alespoň  prohlásíme: "Včera jsem byl v Praze a hádej, koho jsem tam potkal..." Poté, po krátké dramatické odmlce, prozradíme jméno slavného herce, zpěváka nebo politika.

Apoštol Pavel se také chlubí. Chlubí se tím, že může "sloužit". Je hrdý na možnost být součástí Božího záchranného týmu, se kterým cestuje po celém světě. Pokud tuto jeho "chloubu" domyslíme, tak musíme uznat, že snad ani větší důvod k chlubení být nemůže.

Už prorok Izaiáš píše: "U Hospodina nalezne spravedlnost a jím se bude chlubit všechno potomstvo Izraele." (Izaiáš 45,25) Co je Karel Gott i se svým božským jménem vedle skutečného Boha?

Přidává se také Jeremiáš: "Chce-li se něčím chlubit, ať se chlubí, že je prozíravý a zná mne; neboť já Hospodin prokazuji milosrdenství a vykonávám na zemi soud a spravedlnost; to jsem si oblíbil, je výrok Hospodinův." (Jeremiáš 9,23) Co jsou mé známosti se slavnými smrtelníky vedle toho, když mohu osobně poznat vládce celého vesmíru?

Každý z nás máme někdy chuť se pochlubit něčím, co by nám v očích těch druhých dodalo vyšší hodnotu. Ani Pavel nebyl jiný. V listu do Korintu o tom napsal: "A abych se nepovyšoval pro výjimečnost zjevení, jichž se mi dostalo, byl mi dán do těla osten, posel satanův, který mne sráží, abych se nepovyšoval.
Kvůli tomu jsem třikrát volal k Pánu, aby mne toho zbavil, ale on mi řekl: ´Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla.´
A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova." (2. Korintským 12,7-9)

Kdysi jsem slyšel, že Bůh nepotřebuje lidi schopné, ale ochotné. Něco na tom je. Bůh totiž těm ochotným může dát stejná obdarování, jako mají ti schopní. Ale ochotu, která vychází z našeho vlastního svobodného rozhodnutí, nám dát nemůže.

Podle Pavla neudělám nejvíc tehdy, když spoléhám na své vlastní schopnosti. Daleko užitečnější jsem ve chvíli, kdy spoléhám na Boží moc. A tak chci být stejně slabý jako Pavel, aby i "na mně spočinula moc Kristova".