Když slovo nestačí

Jsou chvíle, kdy "pěkné slovo" nestačí. Někdy je jeden skutek víc jak deset tisíc slov. Něco podobného si uvědomil apoštol Pavel, když se dověděl o hladu, který trápil věřící v Jeruzalémě. Spolu se svými duchovními sourozenci v Makedonii a Achaji vyhlásili sbírku.

Bylo to v době, kdy se Pavel chystal na cestu do Říma, který chtěl navštívit. Nakonec dal přednost cestě do Jeruzaléma: "Zatím však se chystám do Jeruzaléma, abych přinesl pomoc tamějším bratřím. Makedonští a Achajští se totiž rozhodli vykonat sbírku ve prospěch chudých bratří v Jeruzalémě. Rozhodli se tak proto, že i oni jsou jejich dlužníky. Jestliže pohané dostali podíl na jejich duchovních darech, jsou zavázáni posloužit jim zase ve věcech hmotných.
Až dokončím tento úkol a řádně jim odevzdám výtěžek sbírky, vydám se do Hispanie a zastavím se u vás. Jsem jist, že až k vám dojdu, přijdu s plností Kristova požehnání." (Římanům 15,25-29)

Láska se dá vyjádřit slovy. Ale jen se slovy si láska nevystačí. Nakonec, ne nadarmo se říká, že "láska prochází žaludkem". Platí to zvláště u mužů, pro které je dobrá teplá večeře víc, než romantické vyznání lásky. Stejně tak vnímají lásku i ve chvíli, kdy ve skříni najdou čisté oblečení...

Ženy potřebují občas (nejlépe několikrát denně) slyšet: "Mám tě rád!" Ale i ženu potěší, když jí pomůžeme s úklidem, nákupem nebo ji třeba vezmeme na večerní procházku...

S vírou je to podobné jako s láskou. Také ji většinou vyjadřujeme slovy, ale ne vždy to stačí. Apoštol Jakub to řeší ve svém dopise: "Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit?
Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, a někdo z vás by jim řekl: ´Buďte s Bohem - ať vám není zima a nemáte hlad´, ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné?
Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá." (Jakub 2,14-17)

Víra s láskou úzce souvisí. Kdyby Pavel nepoznal Boží lásku, určitě by se nepodílel na sbírce pro Jeruzalémské křesťany, od kterých se mu nikdy nedostalo nijak zvlášť vřelého přijetí. Mohl si říci: "Dobře jim tak. Boží mlýny konečně domlely." Ale on raději zprostředkoval pomoc.

Pavel s Jakubem se krásně doplňují. Pavel se setkával z křesťany, kteří příliš zdůrazňovali vlastní svatost a dokonalost. Proto varuje před snahou zasloužit si spasení dodržováním zákona vlastními skutky. Spasení je a vždy bude nezasloužený dar. Kdyby Ježíš nepřišel na naši zem a nezaplatil za naše hříchy svou vlastní krví, nikdy bychom neměli žádnou šanci na věčný život v jeho království.

Jakub se zase setkával s křesťany, kteří tvrdili, že víra je něco, co se dá schovat někde uvnitř naší mysli a srdce. Proto hovoří o roli skutků, které plodí víra. Víra nás proměňuje. Naplňuje nás láskou k Bohu i k lidem okolo nás. Křesťan nenechá chudáka hladovět. Pokud může, tak se snaží svým životem šířit Boží království už teď všude, kam přijde. Tak, jak to dělal Ježíš, který nejen kázal, ale také sytil hladové, uzdravoval nemocné a smutným přinášel radost a naději.