Apoštol Pavel nám radí: "Pozdravte jedni druhé svatým políbením. Pozdravují vás všecky církve Kristovy." (Římanům 16,16) Pavlova slova mi připomněla jednu úsměvnou historku z doby, kdy jsem začal chodit s mou manželkou. Vzal jsem ji na návštěvu k babičce a dědovi, abych se jim pochlubil.
Přijeli jsme do Lhoty, kde mí prarodiče bydleli. Představil jsem jim svou nastávající a ve chvíli, kdy čekala společenské podání rukou, ji děda objal a políbil, jak to bylo v naší rodině běžné.
Pokud by se tedy jednalo o naplnění Pavlových slov, já bych s tím problém neměl, ale moje žena ano. Políbení, o kterém tu Pavel píše, je jen symbolem lásky, která by měla být mezi křesťany samozřejmostí. Jsem rád, že se láska dá projevit i jinými způsoby.
Pavel chce tímto způsobem v závěru svého dopisu připomenout slova Pána Ježíše, který i na naši adresu prohlásil: "Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým." (Jan 13,34-35)
Možná bychom se čas od času měli zastavit a položit si otázku: "Podle čeho dnes lidé poznají křesťany – učedníky Pána Ježíše? Je tím poznávacím znamením jejich láska a dobré vzájemné vztahy?"
Ježíš na nás nemá malé nároky. Prozrazuje nám, jak poznáme, že jsme v našem srdci naši lidskou lásku nahradili láskou Boží: "Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.
Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž? A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané nečiní totéž?
Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec." (Matouš 5,44-48)
Není snadné milovat člověka, který mne nemá rád. V mých lidských silách to není. Naše hříchem narušená láska umí milovat jen toho, kdo miluje nás. Neumíme mít trvale rádi, pokud naše láska není opětovaná.
Ježíš nás nedělí na přátele a nepřátele. Má nás rád všechny. Má nás tak rád, že byl za nás ochotný dát svůj život. Bylo to v době, kdy se k němu většina lidí nechovala přátelsky. Pavel o tom v tomto dopise napsal: "Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní." (Římanům 5,8) Ježíš miloval i ty, kteří se k němu stavěli nepřátelsky. Proto má právo hovořit o tom, že máme milovat i ty, kdo nás pronásledují.
Pavel dovolil Ježíši, aby mu naplnil srdce svou láskou. Láskou, která dokázala políbit i Jidáše, který ho zrazoval právě polibkem. Často prosím Boha, aby mne naučil milovat lidi. Nejen mou manželku, mé děti, rodiče a přátele. Prosím ho, aby mne naučil milovat i ty, kteří mne rádi nemají a když mohou, tak mi i ublíží. Ježíš to uměl, tak proč bych se tomu u něj nemohl učit i já?