Přijdou posměvači

         Křesťan je člověk, který přijal Ježíše Krista za svého osobního spasitele a věří, že Ježíš brzy přijde, aby všechny "své" vzal do nebeského království. Proto se všichni skuteční křesťané těší na setkání s Ježíšem a také o tom rádi hovoří.

         Ne všem se ale myšlenka příchodu nebeského království líbí. Petr o tom napsal: Především vám chci říci, že ke konci dnů přijdou posměvači, kteří žijí, jak se jim zachce, a budou se posmívat:
"Kde je ten jeho zaslíbený příchod? Od té doby, co zesnuli otcové, všecko zůstává tak, jak to bylo od počátku stvoření."  (2. Petrův 3,3-4)

         Od chvíle, kdy Ježíš slíbil, že se brzy vrátí, uplynulo skoro dva tisíce let. To je dlouhá doba. Proto by nás nemělo překvapit, že se s těmito posměvači setkáme mezi křesťany. Možná, že podobné myšlenky někdy napadnou i nás.

         Každý, kdo chce zesměšňovat křesťany, kteří očekávají Ježíšův návrat, by měl zvážit, co mu takové jednání přinese. Starozákonní prorok Zachariáš zapsal Boží slova: "Nebo takto praví Hospodin zástupů: Po slávě poslal mne proti národům těm, kteříž zloupili vás; nebo kdož se dotýká vás, dotýká se zřítelnice oka mého." (Zachariáš 2,8)

         Pokud někdo ubližuje Božímu dítěti, které se těší na Ježíšův návrat, dopadne špatně. Apoštol Pavel tyto posměvače varuje:
"Neklamte se, Bohu se nikdo nebude posmívat.
   Co člověk zaseje, to také sklidí.
Kdo zasévá pro své sobectví, sklidí zánik,
   kdo však zasévá pro Ducha, sklidí život věčný." (Galatským 6,7-8)

         Na naší planetě platí zákon setby a žně. Podle toho, jak jednáme, také jednou dopadneme. Král Šalamoun v knize přísloví konstatuje:
"Neboť Hospodin má neupřímného v ohavnosti,
   s přímými však je v důvěrném obecenství.
Hospodinovo prokletí spočívá na domě svévolníka,
   jeho požehnání na obydlí spravedlivých.
Vysmívá se posměvačům,
   pokorným však dává milost.
Čest připadne moudrým do dědictví,
   hlupáci si však odnesou hanbu." (Přísloví 3,32-35)

         Posměvači jsou tu dáni do společnosti lidí neupřímných, svévolných a hloupých. Možná bychom proto mohli říci, že z posměvačů se jednou díky jejich svévoli a posměchu stanou hlupáci. Hlupáci, kteří mohli "zdědit" Boží království, ale oni se ho dobrovolně vzdali. Nevejdou, protože nevěřili a ještě se smáli těm, kteří vzali Ježíšův slib o návratu vážně.

         Za Ježíšem jednou přišel otec, kterému zemřela dcera Ježíše. Prosil, aby jí vrátil život. Ježíš se s ním vydali do domu, kde už profesionální plačky dělaly svou práci. Okolo nich se tísnil zástup, který čekal na smuteční obřad. Ježíš se k nim obrátil a řekl: "Jděte odtud! Ta dívka neumřela, ale spí." Oni se mu posmívali.
A když byl zástup vyhnán, vešel Ježíš dovnitř, vzal dívku za ruku a ona vstala. Pověst o tom se rozšířila po celé té krajině. (Matouš 9,24-26)
         Jak asi bylo těm posměvačům, když uviděli mladou dívku živou?
         Jak asi bude těm, kteří se posmívají zaslíbení Ježíšova návratu, až se Boží Syn skutečně vrátí?
         Petrova předpověď se naplnila. Těch posměvačů je stále víc. Ale já ani ty nemusíme být mezi nimi.