Růst v milosti a poznání

         Dnes spolu naposledy otevřeme Petrův druhý dopis. Petr ho psal v době, kdy věděl, že už brzy zemře. Pokusil se v něm popsat ta největší nebezpečí, která nám hrozí v našem životě, pokud se rozhodneme vydat na cestu do Božího království.

         V závěru dopisu varuje před nebezpečím, že přestaneme čekat Ježíšův příchod a nebeské království zaměníme za pozlátko toho pozemského. Dopředu píše o posměvačích, kteří budou urážet upřímné křesťany a také o tom, jak se falešní učitelé budou snažit odvést naši pozornost od Ježíše.

         Celý dopis končí posledním varováním, přáním a oslavou našeho Spasitele: "Ale vy, milovaní, protože to víte předem, střezte se, abyste nebyli oklamáni svodem těch neodpovědných lidí a neodpadli od vlastního pevného základu.
Kéž rostete v milosti a v poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.
Jemu buď sláva nyní a až do dne věčnosti."  (2. Petrův 3,17-18)

         Pokud se podíváme po naší planetě, velice rychle pochopíme, co je tím největším nepřítelem křesťana. Není to islám a jiné náboženství. Není to ani pronásledování a šikanování pro víru. Největším nebezpečím je blahobyt.

         Přečtěme si, před čím nás varuje Ježíš: "Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější?
Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat?
A o oděv, proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou - a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn, jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní?
Nemějte starost a neříkejte: co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.
Nedělejte si tedy starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti.
Každý den má dost na svém trápení." (Matouš 6,25-34)

         Vždy jsem si myslel, že Ježíš tato slova adresuje hlavně chudým lidem, kteří mají obavy z toho, zda budou mít zítra co jíst, kde spát a co si obléknou. Jenže stále více poznávám, že chudí lidé mají podobné obavy v daleko menší míře než ti, kdo žijí v blahobytu.

         Nejméně dětí se rodí v těch nejbohatších zemích. Proč? Protože jejich obyvatelé mají obavy z chudoby. Ti, kdo žijí v chudobě, tyto obavy paradoxně nemají. Jsou schopni vychovat více dětí než ti, kdo mají mnohonásobně víc, ale stále se bojí toho, co bude zítra.

         Tyto dva texty spolu zdánlivě vůbec nesouvisí. Já si ale myslím, že Petr i Ježíš hovoří o tom samém. Hovoří o nebezpečí, že si popletu pořadí hodnot a pak zaměním věčné za pomíjející. Budu se pachtit za bohatstvím, které si v tom shonu ani neužiji. Život mi proteče mezi prsty a nakonec zjistím, že jsem ztratil vše, co má nějakou hodnotu...

Ten, kdo má správné pořadí hodnot, má na prvním místě oslavu Boha a hledání jistoty spasení. Právě tato jistota mu pak přináší tu největší radost, jakou může získat.

Jsem rád, že jsem mohl poznat Boží lásku a jeho velkou milost. Díky tomu se už nyní mohu radovat ze spasení. A tak se chci i já přidat k Petrovi a volat na oslavu svého Boha: "Jemu buď sláva nyní a až do dne věčnosti." 

Bože, díky, že se mohu těšit na chvíli, kdy se to vše, o čem čtu v Bibli, stane skutečností. Těším se, že se spolu se svými blízkými dočkám "dne věčnosti". Pak poděkuji i Petrovi za jeho dopisy, které mi pomáhaly vydržet na mé cestě k Bohu.