Žárlivý král

        David už nějakou dobu žije díky Saulovu přání v jeho paláci. Díky přátelství s princem Jónatanem může ještě lépe vnikat do tajů panování. Všímá si všeho, co bude potřebovat, až jednou vystřídá Saula a usedne na Izraelský trůn.

Doběhl sám sebe
        Saulovo pozvání Davida není vůbec nezištné. Je přesvědčený, že na tom dobře vydělá. Moc dobře si všímá toho, že mladého pastýře provází Boží požehnání. Proto doufá, že se Boží přízeň přenese i na něj. Proto s sebou bere Davida na všechny výpravy.
        Jeho předpoklad se ukazuje jako pravdivý. S Davidem se mu daří vyhrávat vše, do čeho se společně pustí. Jednou se vrací z vítězné bitvy s Pelištejci, kteří zase měli chuť zkusit své štěstí. Když vchází triumfálně do města, vycházejí jim vstříc zpívající a tančící ženy s bubínky: "Saul pobil své tisíce, ale David své desetitisíce."⁽¹⁾ Saula to rozčílilo natolik, že před svými rádci volá: "Davidovi přiřkli desetitisíce, a mně jen tisíce. Už mu chybí jen to království."⁽²⁾
        Král začíná na bývalého pastýře žárlit. Dokonce mu začíná vadit i to, že se přátelí s jeho synem. Má pocit, že Jónatan má raději Davida než svého otce. A vlastně se ani nemýlí.

Žárlivost se mění v nenávist
        Saul cítí výčitky svědomí. Něco mu říká, aby se modlil a prosil Hospodina o pomoc. Ví, že by se tím vyřešil jeho problém. Jenže to král odmítá. Nechce se pokořit před Bohem, který si dovolil ho zavrhnout jako krále.
        Král měl už díky Davidově přítomnosti nějakou dobu pokoj od svých depresí a návalů hněvů. Když dovolí, aby do jeho nitra vstoupila žárlivost, dostává se znovu do vleku ďábelských sil. Znovu se ho zmocňuje "zlý duch od Hospodina".⁽³⁾
        Králův duševní stav se začíná prudce zhoršovat. David si toho všímá a tak hraje na harfu častěji, než jindy: Druhého dne se Saula zmocnil zlý duch od Boha a on uvnitř paláce běsnil jako posedlý. David hrál na citaru jako každý den. Saul měl v ruce kopí. Náhle Saul kopím mrštil. Řekl si: "Přibodnu Davida ke stěně." Ale David před ním dvakrát uhnul. Tu se Saul začal Davida bát, neboť s ním byl Hospodin, kdežto od Saula odstoupil.⁽⁴⁾
        Saul dělá vše pro to, aby se Davida zbavil. Efekt je ale opačný. Zatímco David zůstává díky Boží ochraně a požehnání v klidu, Saul se toho mladého zpěváka začíná bát.

Místo smrti ještě větší popularita
        Poddaní králi připomínají, že ještě nesplnil slib, který dal před bitvou s Goliášem. Tehdy slíbil, že se ten, kdo zabije pelištejského obra, stane jeho zetěm. Zatím to nesplnil. Jenže král to odmítá a svou nejstarší dceru provdává za Adríela Mechólatského.
        Davidovi se ale víc líbí Saulova mladší dcera Míkal, která se do něj zamilovala. Král se rozhodl, že to využije k tomu, aby se Davida zbavil. Když má vše dobře naplánované, začíná jednat. Rozkáže svým služebníkům, aby Davidovi namluvili, že mu dá svou dceru, když se vypraví do tábora pelištejského vojska a přinese mu důkaz, že zabil sto vojáků nepřítele. Doufá, že tam mladého pastýře zabijí a on bude mít klid.
        David miloval Míkal a tak se hned vypravil, aby splnil královo přání. Nakonec přináší důkaz o tom, že pobyl dvě sta nepřátelských vojáků. Saul zuří. Musí splnit své slovo a tak vystrojí svatbu a David se stává královým zetěm. Místo aby byl zabit Pelištejci, stává se v Izraeli ještě populárnější.
        V Izraelské kronice můžeme číst: I bál se Saul Davida ještě víc a byl po všechny dny Davidovým nepřítelem. A pelištejští velitelé táhli opět do pole. Ale kdykoli vytáhli, byl David úspěšnější než všichni Saulovi služebníci, takže jeho jméno bylo lidu velmi drahé.⁽⁵⁾
        Saulem cloumá závist, žárlivost a vztek. Stále více lidem je jasné, že jejich král je posedlý zlým duchem.
____________
⁽¹⁾1.Sam.18,7; ⁽²⁾1.Sam.18,8; ⁽³⁾1.Sam.16,14; ⁽⁴⁾1.Sam.18,10-12; ⁽⁵⁾1.Sam.18,29-30;