Vybraní kněží pak zavěšují truhlu smlouvy na speciální tyče, na kterých ji ponesou až do Jeruzaléma. Průvod se vydává na pochod. Vpředu jdou kněží a zpěváci s orchestrem, za nimi je nesena schrána. Za tou se pak ubírají všichni ostatní.
Při vstupu do Jeruzaléma zní nový Davidův žalm. Přicházející zpívají: "Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše se zvedněte, vchody věčné, ať může vejít Král slávy."(5) Z hradeb zní otázka: "Kdo to je Král slávy?"(6) Poutníci přinášející truhlu smlouvy odpovídají: "Hospodin, mocný bohatýr, Hospodin, bohatýr v boji."(6) Stejná slova pak zazní z tisíců hrdel ještě jednou.
Pak se brána otevírá a všichni vstupují do hlavního města.
Míkal to vidí jinak
Z okna královského paláce vše pozoruje Míkal, Davidova první manželka: "A David poskakoval před Hospodinem ze vší síly; byl přitom přepásán lněným efódem. David a všechen izraelský dům vystupovali s Hospodinovou schránou za ryčného troubení polnic."(7) Na rozdíl od ostatních není tím, co vidí, vůbec nadšena.
David je oblečen jen ve lněném efódu, jaké nosí obyčejní kněží i běžní lidé. Chce tím dát najevo, že před Hospodinem jsou si všichni rovni. Král i obyčejný kněz nebo sluha.
Míkal se to ale nelíbí. Je přesvědčena, že takto by se král chovat neměl. Proto ho pak doma vítá slovy: "Jak se dnes proslavil izraelský král! Pro oči otrokyň svých služebníků se dnes odhaloval jako nějaký blázen."(8) Je v té chvíli tak ironická a jedovatá, že jí jinak klidný manžel odpoví stejným tónem: "Před Hospodinem, který mě vyvolil místo tvého otce a místo celého jeho domu a ustanovil mě vévodou Hospodinova lidu, Izraele, před Hospodinem jsem tak dováděl.
I když budu ještě víc zlehčován než teď a budu docela maličký i ve vlastních očích, budu vážen právě u těch otrokyň, o nichž jsi mluvila."(9)
Tato situace tak narušila jejich vztah, že Míkal nakonec zůstává bezdětná.
Zmatený prorok
Jednou v noci nemůže David spát. Leží ve svém paláci a přemýšlí. Děkuje Bohu za vše, co mu dal. Nic mu neschází. Má krásný palác, prosperující království... Dokonce se může věnovat svým koníčkům, protože všichni sousedé mají z Izraele strach.
Jak tak přemýšlí, najednou si uvědomí, že by se měl Bohu nějak odvděčit. Hned ráno k sobě volá proroka Nátana, který nahradil Samuele, aby mu oznámil, pro co se rozhodl: "Hleď, já sídlím v domě cedrovém, a Boží schrána sídlí pod stanovou houní."(10)
Pak proroka seznamuje se svým plánem postavit Hospodinu nádherný chrám. Takový, aby Boha Izraele náležitě reprezentoval. Nátan mu odpoví: "Jen udělej vše, co máš na srdci, neboť Hospodin je s tebou."(11)
Jenže v noci proroka osloví Hospodin a přikáže mu: "Jdi a řekni mému služebníku Davidovi: Toto praví Hospodin: Ty mi chceš vybudovat dům, abych v něm sídlil? Nesídlil jsem v domě od toho dne, kdy jsem syny Izraele vyvedl z Egypta, až do dne tohoto. Přecházel jsem se stanem a s příbytkem. Ať jsem přecházel se všemi Izraelci kudykoli, zdalipak jsem kdy řekl některému z izraelských vůdců, jemuž jsem přikázal pást Izraele, svůj lid: »Proč mi nezbudujete cedrový dům?«
Hospodin ti oznamuje, že on vybuduje dům tobě. Až se naplní tvé dny a ty ulehneš ke svým otcům, dám po tobě povstat tvému potomku, který vzejde z tvého lůna, a upevním jeho království. Ten vybuduje dům pro mé jméno a já upevním jeho královský trůn navěky."(12)
Nátan vše druhý den oznamuje Davidovi a ten Boží příkaz respektuje.
_____________
(5)Žalm 24,7; (6)Žalm 24,8; (7)2.Sam.6,14-15; (8)2.Sam.6,20; (9)2.Sam.6,21-22; (10)2.Sam.7,2; (11)2.Sam.7,3; (12)2.Sam.7,5-7-11-13;