Hlupák ve vysokém postavení

         Svět, ve kterém žijeme, často postrádá logiku. Pokud by bylo vše, tak jak má být, pak by ti nejschopnější měli řídit společnost a ti méně schopní by měli být vedeni tak, aby i jejich omezené schopnosti mohly být užitečné všem.

         Problém je v tom, že moc na tomto světě nemají vždy schopní, ale častěji ti "všehoschopní". A právě takoví lidé se neradi obklopují schopnými. Vidí v nich totiž nebezpečí.

         Pokud se začteme do knihy Kazatel, zjistíme, že něco podobného znaly i minulé generace. Tento mor je rozšířený po celém světě. Šalomoun proto může napsat:
"Jednu špatnost jsem na světě poznal,
   a to je zlo, které páchají ti, co mají moc:
Hlupákům svěří vysoké postavení,
  zatímco schopní sedí dole." (Kazatel 10,5+6)

         Ve škole nás Občanskou nauku učil muž, jehož jedinou kvalifikací byl průkaz člena Komunistické strany Československa. Protože měl problém napsat i celkem jednoduchou větu bez gramatických chyb, měli jsme pochybnosti i o tom, zda vůbec dokončil základní vzdělání.

         Ve stejné době jsem poznal absolventa tří vysokých škol. Uměl několik cizích jazyků, přesto dělal jen topiče v teplárně, jelikož byl "politicky nezpůsobilý" pro jakoukoliv jinou práce, která by alespoň trochu využívala jeho vzdělání.

         Tam, kde se začne dít něco podobného, dochází k úpadku společnosti. Své o tom vědí v Číně, kde v rámci tzv. "kulturní revoluce" vyvraždili celou inteligenci tohoto početného národa. Desítky milionů vzdělaných lidí zaplatily životem za to, že si dovolily v minulosti dokončit vyšší vzdělání. Podobné zkušenosti bychom našli i jinde. Vlastně všude tam, kde se k moci dostali diktátoři nebo kde moc uchopila tzv. dělnická třída.

         Co s tím? Jak naložit s touto informací? Nejlepší bude, když tato Šalomounova slova vezmeme jako informaci, která popisuje důsledky hříchu. Pokud člověk opustí Boha, tak s tím jde ruku v ruce postupné opouštění morálních a mravních hodnot. Postupně nastává volný pád. Pád do hlubin zla, násilí, diktatury a stále se opakujících válečných zvěrstev.

         Otázkou je, kam se v této společnosti postavím já. Začnu se chovat stejně? Pokud se také obklopím hlupáky, kteří budou slepě vykonávat mé příkazy, možná budu nějaký čas prožívat úžasný pocit absolutní moci. Jenže jednou se najde někdo, kdo bude "všeho schopnější" než já a potom, pokud budu chtít přežít, se sám dobrovolně ocitnu v pozici hlupáka, který slepě vykonává rozkazy toho tam nahoře.

         Je tu ještě jedna možnost. Mohu se rozhodnout, že na tomto hříchem nemocném světě budu žít tak, jak jednou budou žít všichni spasení v Božím království. Než toto rozhodnutí udělám, měl bych vědět, co mi může přinést. Bible varuje, že takové jednání se vždy nesetká s porozuměním společnosti. Současně dává ujištění, že Bůh takové rozhodnutí ocení pozváním do svého nebeského království.

         A jak už z Bible dobře vím, volba je jen na mně.