Bábel - zmatek který způsobil Bůh

            Už na začátku Bible je zpráva, že Bůh ustanovuje řád i tam, kde byl doposud chaos. Bůh dává zákony do každého atomu nebo buňky, ale i celému vesmíru. Těmito zákony chce své stvoření chránit před životem v chaosu a zmatku.

            Proto nás možná překvapí zpráva, kterou přináší 11. kapitola knihy Genesis: Celá země byla jednotná v řeči i v činech. Když táhli na východ, nalezli v zemi Šineáru pláň a usadili se tam.
Tu si řekli vespolek: "Nuže, nadělejme cihel a důkladně je vypalme."
Cihly měli místo kamene a asfalt místo hlíny. Nato řekli: "Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi."
I sestoupil Hospodin, aby zhlédl město i věž, které synové lidští budovali. Hospodin totiž řekl: "Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč. A toto je teprve začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést. Nuže, sestoupíme a zmateme jim tam řeč, aby si navzájem nerozuměli." I rozehnal je Hospodin po celé zemi, takže upustili od budování města.
Proto se jeho jméno nazývá Bábel (to je Zmatek), že tam Hospodin zmátl řeč veškeré země a lid rozehnal po celé zemi." (Genesis 11,1-9)

            Pamatuji si, jak jsem kdysi, ještě jako kluk, četl tato slova a vůbec jsem jim nerozuměl. Nemohl jsem pochopit, co Bohu vadilo na tom, že si lidé chtěli postavit jedno velké město, kde by mohli žít všichni pohromadě. Říkal jsem si: "Co je na tom špatného?" Dost jsem se tehdy na Pána Boha zlobil, že byl na ty lidi v Babylóně tak zlý.

            Uplynulo pár let a já začínal pomalu chápat, že ta myšlenka nebyla vůbec dobrá. Důkazem jsou dnešní velkoměsta, ve kterých žije stále větší procento světové populace. Život ve městě jim připadá pohodlnější a šťastnější než mimo ně. Obyvatelé měst spoléhají na to, že někde na vesnici bude dost lidí, kteří pro ně vypěstují dostatek potravin. Počítají s tím, že se o ně vždycky někdo postará. Vždyť od toho je tu stát, aby mi zajistil základní životní prostředky, i když nepracuji...

            Celý západní svět přejal tuto životní filozofii. Žijeme na dluh a spoléháme na to, že to tak vydrží alespoň do naší smrti. Nějak se netrápíme tím, kdo pak jednou ty naše dluhy zaplatí. Však ono to nějak dopadne.

            Dnes už se na Pána Boha nezlobím. Pochopil jsem, že tím co udělal, oddálil celosvětovou katastrofu. Oddálil zánik lidské civilizace. Pokud by dovolil, aby se celé tehdejší "lidstvo" soustředilo do jednoho velkoměsta, pak by stačila jedna morová rána, jedna větší epidemie, a "pán tvorstva" by přestal existovat.

            Když tak pozoruji dnešní svět, občas si postesknu, že by Bůh měl zase sestoupit na náš "západní" svět a trochu nás tu uvést do zmatku, abychom se zase museli rozejít do okolní krajiny. Potřebovali bychom se zase naučit tomu, že stále platí, že bez práce nejsou koláče.

            Dnes mne tato příhoda, kterou popisuje 11. kapitola knihy Genesis, vede k ještě většímu obdivu vůči Bohu. Pro naše dobro je občas ochotný udělat i něco, co je mu cizí. Dokonce je ochotný snést i můj hněv, když to, co dělá, nepochopím.

            Bože, jsi úžasný.