Bůh smlouvy

            Abram už skoro čtvrt století putuje krajinou, která jednou, zhruba za čtyři sta let připadne jeho potomkům. Jenže stále nemá syna, který by se stal dědicem všeho, co má, a jednou i Bohem zaslíbené země. Abram kočuje se svými stády i s celou rodinou a přemýšlí o tom, jak to ten Hospodin vyřeší.

            Pak přichází chvíle, kdy ho znovu navštívil samotný Bůh. Přichází ve chvíli, kdy je Abram sám a říká mu: "Já jsem Bůh všemohoucí, choď stále přede mnou, buď bezúhonný! Mezi sebe a tebe kladu svou smlouvu; převelice tě rozmnožím.
Tu padl Abram na tvář a Bůh k němu mluvil: "Já jsem! A toto je má smlouva s tebou: Staneš se praotcem hlučícího davu pronárodů. Nebudeš se už nazývat Abram; tvé jméno bude Abraham. Určil jsem tě za otce hlučícího davu pronárodů. Převelice tě rozplodím a učiním z tebe pronárody, i králové z tebe vzejdou. Smlouvu mezi sebou a tebou i tvým potomstvem ve všech pokoleních činím totiž smlouvou věčnou, že budu Bohem tobě i tvému potomstvu. A tobě i tvému potomstvu dávám do věčného vlastnictví zemi, v níž jsi hostem, tu celou zemi kenaanskou. A budu jim Bohem."
Bůh dále Abrahamovi řekl: "Ty i tvoje potomstvo budete mou smlouvu zachovávat ve všech pokoleních. Znamením mé smlouvy mezi mnou a vámi i tvým potomstvem, kterou budete zachovávat, bude toto: Každý mezi vámi, kdo je mužského pohlaví, bude obřezán." (Genesis 17,1-10)

            Mnozí z nás bychom si na Abramově místě pomysleli: "Pořád ta stejná písnička. Sliby chyby. Dokud neuvidím syna, tak tě, Bože, budu brát s rezervou..." Jenže Abram tak nejedná. Přestože má určité pochybnosti, bere Boha za slovo: "Abraham tedy vzal svého syna Izmaela a všechny zrozené ve svém domě i všechny koupené za stříbro, všechnu svou čeleď mužského pohlaví, a obřezal jejich neobřezané tělo hned toho dne, kdy k němu Bůh promluvil."

            Smlouva byla v té době zárukou bezpečí. Nikdo si totiž nedovolil smlouvu porušit. A teď chce s Abramem smlouvu uzavřít samotný Stvořitel celého vesmíru. Abram jeho nabídku přijímá, je obřezán i se všemi mužskými obyvateli jeho domu a tak se z něho stává Abraham, otec "hlučícího davu pronárodů". Abraham si vážil toho, že mu Bůh nabízí vzájemnou smlouvu o přátelství. Věřil, že díky této smlouvě bude v bezpečí a ještě se dočká slíbeného syna.

            V tomto příběhu můžeme poznat Boha, který člověku nabízí možnost žít v jistotě v nejistém světě. Mít záruku, že na to, co přináší život, nejsem sám. V době Abrahama byla viditelným symbolem téhle smlouvy obřízka všech mužů. Myslím, že zde je na místě jasně odsoudit to, co se dnes děje v muslimském světě - obřízku žen. Zatímco mužská obřízka může mít podle mnoha lékařů pozitivní vliv na zdraví, ženská obřízka je zvěrstvo, které je navíc děláno ve jméně Alláha. Těm, kteří ji provádí a nebo k ní navádí, to Bůh jednou spočítá na posledním soudu.

            Co je symbolem smlouvy s Bohem dnes? V křesťanském prostředí je to křest, který probíhá v té životní etapě, kdy člověk pochopí, že má touhu uzavřít s Bohem smlouvu. Není to tedy křest dětí, ale křest dospělých. Dalším symbolem této smlouvy je Slavnost poslední večeře Páně (nebo také mše). V církvích, které praktikují obřad "umývání nohou", je v první části obnova křtu, v další pak je přijímání kalicha vyjádřením touhy po obnovení smlouvy, kterou narušil náš hřích.

            Bůh nechce, abychom žili v nejistotě. Proto chce i s námi uzavřít smlouvu, která je pro nás velice výhodná. Pokud ji uzavřeme, z Boha se stává náš přítel, Otec a také ten, kdo nám na posledním soudu zajistí možnost žít věčně v Božím království.

            Bůh mi nabízí smlouvu a pak čeká, co s jeho nabídkou udělám. Musel bych být blázen, kdybych tuto nabídku nepřijal. Proto jsem se na prahu dospělosti nechal pokřtít a vždy, když mám možnost, prožívám i Slavnost poslední večeře Páně, na které obnovuji smlouvu, kterou jsem před čtyřiceti lety jeden pátek večer uzavřel s Bohem v baptisteriu v Holešově.