Podobenství o rozsévači IV.

            Dnes se naposledy zastavíme u podobenství o rozsévači, kterému jsme se věnovali v předchozích třech dílech. Ježíš hovoří v podobenstvích, aby mu rozuměli jen ti, kdo mají upřímné srdce a hledají osobní niterný vztah se svým Stvořitelem.

            Toto podobenství je jedinečné i v tom, že ho nemusíme sami složitě vysvětlovat, protože výklad podává samotný Ježíš. Říká, že zrno představuje Boží slovo a pak hovoří o tom, jaké lidi představují jednotlivá místa, na které dopadne semeno. Přestože jde o kvalitní osivo, každé zrnko nepřinese úrodu.

            Mnoho lidí slyší Boží hlas, který promlouvá k jejich nitru, mnozí ale toto životně důležité poselství nechají "sezobat ptákům", kteří symbolizují ďábla a jeho okultní svody. Další dovolí "plevelu", aby udusil právě vzešlé rostlinky. Ve své mysli se zabývají více obavami a starostmi o zítřek, než aby se radovali z toho, že jsou pozváni do nebeského království. Mnozí lidé nechají vyrůstající stéblo "spálit sluncem" obav z problémů, kterým by museli čelit, kdyby se přidali na Ježíšovu stranu.

            Je dobře, že celý příběh končí skupinou lidí, která dovolí Bohu, aby v jejich případě zrnko spadlo na úrodnou půdu: "Semeno v dobré zemi jsou ti, kteří uslyší slovo, zachovávají je v dobrém a upřímném srdci a s vytrvalostí přinášejí úrodu."  (Lukáš 8,15)

            Ježíš u těchto věřících, kteří jsou mezi vítězi, uvádí tři charakteristické znaky.

1.         Slyší slovo
            Možná to také znáte. Někdo vám něco říká, vy se tváříte, jako byste pozorně naslouchali, ale v myšlenkách jste někde jinde. Mně se to stalo nedávno. Zrovna jsem řešil jeden problém, když mi volala maminka. Potřebovala mne jen slyšet. Povídala o tom, co zrovna s tátou prožívají, ale já ji vlastně ani moc neslyšel, protože...
            Podobný problém mohu mít i v duchovní oblasti. Pokud chci být mezi lidmi, kteří přinášejí úrodu, pak musím svou pozornost soustředit na slovo, kterým ke mně promlouvá můj Bůh a dobře naslouchat.
            V běžném rozhovoru někdy stačí přeslechnout jedno slovo, abychom slyšenému dali úplně jiný význam. Vypráví se o dvou mužích, kteří spolu jedou autem. Mají nehodu a v nemocnici se řidič rozčiluje na spolujezdce: "Na křižovatce jsem řekl zleva dobrý. Proč jsi říkal zprava taky?"' Spolujezdec se brání: "Já neříkal zleva taky, ale zleva tanky!"

2.         Slovo uloží v upřímném srdci
            Podle Ježíše ale nestačí jen poslouchat. Důležité je, co se slyšeným Božím slovem udělám. Ježíš tu hovoří, že nestačí slovo jen rozumově prozkoumat, ale je třeba ho zachovávat "v dobrém a upřímném srdci". Vedle rozumu je třeba dát prostor i emocím. Je třeba vyvážit rozumovou a citovou oblast.
            Proč? Základní charakteristikou Boha je láska. Apoštol Jan dvakrát připomíná, že "Bůh je láska!" (1. Jan 4,8+16) Náš Bůh nemá lásku, ale je láska. Proto je třeba, abychom při přemýšlení o "zrnku" nechali slovo působit na naši mysl i na naše srdce. Jen tak se můžeme stát vyváženými učedníky našeho božského mistra.

3.         Jsou vytrvalí
            V okamžiku, kdy v mém srdci vzklíčí zrnko Boží lásky, začíná i proměna mého života. Mění se mé myšlení, cítění i mé skutky. Ježíš přidává třetí charakteristiku, kterou je vytrvalost. Apoštol Pavel to říká velice výstižně: "Vždyť máme účast na Kristu, jen když své počáteční předsevzetí zachováme pevné až do konce." (Židům 3,14)
            Dobrý začátek ještě není zárukou toho, že bude stejný i konec, stejně jako špatný začátek neznamená, že nakonec nemůže být dobrý konec. Pro křesťana je ale důležité, aby denně prosil Ježíše o novou "vláhu" pro rostlinku své víry, která nevyrůstá z lidských teorií a legend, ale z Božího slova.

            Jaká je odměna pro ty, kteří dovolí Božímu slovu, aby rostlo v jejich nitru? Marek, ve svém podání tohoto Ježíšova podobenství, píše: "Ti slyší slovo, přijímají je a nesou úrodu třicetinásobnou i šedesátinásobnou i stonásobnou." (Marek 4,20)

            Nebojme se svěřit do péče nebeského Rozsévače. Nestarejme se přitom ani o to, kolikanásobnou úrodu přineseme. Důležité je, že nás nikdo nepřipraví o naši víru v to, co nám Bůh slíbil ve svém slovu. Na konci našeho snažení je totiž život věčný v jeho království, které apoštol Jan popisuje slovy: "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo." (Zjevení 21,3+4)

            Není to nádhera? Stojí to za to, držet se tohoto slova a nechat ho růst ve svém životě? Podle mne určitě!