Bůh a Abrahamova milosrdná lež

            V příběhu, kterým se poslední neděle společně zabýváme, mne překvapuje něco, co už jsem naznačil v nadpise. Bůh jednou v noci vyzval Abrahama, aby vstal, vzal svého jediného syna, zavedl ho na horu vzdálenou tři dny cesty, a tam ho obětoval. Abraham vstal a šel.

            Třetí den nechává své sluhy pod horou a dál už jde jen s Izákem: Abraham vzal dříví k oběti zápalné a vložil je na svého syna Izáka; sám vzal oheň a obětní nůž. A šli oba pospolu.
Tu Izák svého otce Abrahama oslovil: "Otče!"
Ten odvětil: "Copak, můj synu?"
Izák se otázal: "Hle, oheň a dříví je zde. Kde však je beránek k zápalné oběti?"
Nato Abraham řekl: "Můj synu, Bůh sám si vyhlédne beránka k oběti zápalné." A šli oba spolu dál.
Když přišli na místo, o němž mu Bůh pověděl, vybudoval tam Abraham oltář, narovnal dříví, svázal svého syna Izáka do kozelce a položil ho na oltář, nahoru na dříví. (Genesis 22,6-9)

            Můžeme lhát? Je hříchem milosrdná lež? Na toto téma jsem slyšel už mnoho diskuzí a musím se přiznat, že sám nevím. Lež je hřích, to je v Bibli jasně napsáno. Jak je to ale s tou milosrdnou lží, to ale Bible tak jednoznačně a kategoricky neřeší. Nakonec, příkladem je i tento příběh.

            Představuji si, jak by mi asi bylo, kdybych byl v Abrahamově kůži a můj jediný syn by mi položil otázku, kterou Abraham slyší od Izáka. Mladík věděl, že je třeba postavit oltář, přinést na něj dostatek paliva a pak nahoru položit obětní zvířátko. Tohle se svým tátou zažil už mnohokrát. Čekal, že něco podobného proběhne i tentokrát.

            Jenže, jak stoupají vzhůru, Izákovi se to nějak nezdá. Možná se v duchu ptá, zda tátovi nezačíná stařecká demence. Co když zapomněl a vzpomene si až nahoře? Co pak? Půjdou dolů, aby si nějaké obětní zvířátko sehnali? Možná i proto se Izák ptá otce, kde je oběť.

            Vůbec Abrahamovi nezávidím jeho situaci. Dostává logickou otázku, na kterou jeho syn očekává jasnou odpověď. Abraham asi čekal, že se ho na to Izák zeptá. Proto má připravenou odpověď: "Bůh to zajistí!" Byla to pravda, ale to Abraham nemohl vědět. Izák tomu mohl věřit, protože nevěděl, jaký příkaz dal Hospodin jeho otci. Abraham ale věděl, že nemluví pravdu. Pomohl si touto milosrdnou lží, aby na chvíli oddálil okamžik, kdy bude muset svému synovi říci pravdu. Ta lež vlastně byla milosrdná vůči Abrahamovi, který ji sám vyslovil.

            Abraham v těch slovech vyjadřuje to, po čem v té chvíli bytostně touží: "Kdyby tak Bůh změnil své stanovisko a já mohl místo syna obětovat beránka!" Tenhle příběh nás vede k obdivu Abrahamovy víry. Smekáme před Izákovou poslušností. Mohl přemoci svého stárnoucího otce a utéct. Já osobně ale nejvíc obdivuji Hospodina. Připravil tuto lekci, aby dal Abrahamovi i Izákovi možnost poznat, že Hospodina není možné srovnávat s pohanským božstvy. Za těmi se skrývá ďábel, který touží po lidských obětech. Ďábel se vydává za Boha a snaží se nám namluvit, že nás Bůh nemá rád, a proto nás chce zničit. Bůh je v ďáblově podání bestie, která dokonce touží po tom, abychom mu obětovali své děti.

            I Abraham je schopný uvěřit tomu, že by Bůh mohl chtít krev jeho syna. Hospodin to věděl, a proto připravil tuto lekci. I my můžeme díky tomuto příběhu poznat, že ďábel lže. Bůh je láska. Nechce naši krev, ale je ochotný za nás krvácet sám.

            A jak je to s tou Abrahamovou milosrdnou lží? Bůh je jedinečný v tom, jak nám dokáže naslouchat. Dokonce je ochotný vyslyšet i Abrahama. Ten sám sobě nalhává něco, co v té chvíli vypadá velice nepravděpodobně. Bůh mu přece dal jasný příkaz. Abrahamovo milující otcovské srdce ale chce něco úplně jiného. Touží po zázraku, který by Izákovi zachránil život.

            Je docela možné, že si Abraham cestou na horu v duchu říká: "Hospodine, věřil jsem, že jsi jiný než božstva národů v mém okolí. Ale ty jsi stejný." V jeho duši probíhá boj. Zkušenosti s Bohem mu říkají něco jiného. Hospodin byl vždy milující. Proč teď najednou změna?

            Pak přišla chvíle, kdy anděl zastavil jeho ruku a ukázal mu oběť, kterou připravil Hospodin. Abrahamovu duši v té chvíli naplnilo radostné poznání: "Hospodine, jsi úplně jiný než pohanská božstva. Ty jsi Bůh, který miluje mne i mého syna! Díky, jsi úžasný!"

            Jsem rád, že mohu věřit ve stejného Boha, v jakého uvěřil Abraham. Je to Bůh, který miluje i mne.