Poslouchej, co ti to vlastně říkám

            Blíží se chvíle, kdy se Ježíš nechá zatknout a pak i ukřižovat. Často na to myslí, ale jeho žáci mají úplně jiné starosti. Když se je pokouší varovat před tím, co přijde, tak jeho slova ignorují. Vytěsňují tyto zprávy ze své mysli, protože se jim nelíbí.

            Co trápí Ježíšovy žáky? Viděli spoustu zázraků, naposledy když Ježíš zbavil mladého chlapce posedlosti. Slyší všechna Ježíšova kázání o nebeském království, ale stále čekají to pozemské. Stejně jako většina lidí v zástupů ani oni nejsou zatím schopni se oprostit od tradičního židovského chápání Mesiáše.

            Nemůžeme se proto divit, co je teď trápí: Přišlo jim na mysl, kdo z nich je asi největší.
Když Ježíš poznal, čím se obírají, vzal dítě, postavil je vedle sebe a řekl jim: "Kdo přijme takové dítě ve jménu mém, přijímá mne; a kdo přijme mne, přijme toho, který mne poslal. Kdo je nejmenší mezi všemi vámi, ten je veliký."
Jan mu na to řekl: "Mistře, viděli jsme kohosi, jak v tvém jménu vyhání démony, a bránili jsme mu, protože tě nenásleduje jako my."
Ježíš mu řekl: "Nebraňte mu! Kdo není proti vám, je pro vás." (Lukáš 9,46-50)

            Při čtení Lukášova evangelia mám stále více pocit, že sleduje dva cíle. Tím prvním a hlavním je možnost poznat Ježíše jako Mesiáše, Spasitele a také Hospodina. Druhým cílem je sonda do lidského nitra. Čtení tohoto evangelia může i mně ukázat, jaký vlastně jsem a díky tomu mne i varuje před různými nebezpečími, které mi hrozí při hledání Ježíše.

            V tom dnešním textu je patrné, že učedníci dovolí ďáblu, aby odváděl jejich pozornost od toho, co jim Ježíš říká a co sami vidí. Ježíš varuje před tím, že za pár dnů prožijí zklamání, když ho uvidí viset na kříži, ale oni se raději věnují něčemu, co vůbec není důležité. Jejich Mistr je chce na tento smutný okamžik připravit, oni to ale nechtějí slyšet.

            Připomeňme si text, který jsme četli už minule: "Slyšte a dobře si pamatujte tato slova: Syn člověka bude vydán do rukou lidí." Oni však tomu slovu nerozuměli a jeho smysl jim zůstával skryt; proto nechápali, ale báli se ho na to slovo zeptat. (Lukáš 9,44+45)

            Podobnou chybu můžeme dělat i my při čtení Bible. Když narazíme na něco, co se nám moc nelíbí, tak čteme dál, až najdeme něco, s čím souhlasíme a nad tím začneme přemýšlet, dokud na to nepříjemné nezapomeneme. Chováme se jak pštros. Strkáme hlavu do písku a věříme, že se tím vše vyřeší.

            Učedníkům se tahle taktika nevyplatila. Ve chvíli, kdy byl Ježíš skutečně zajat, se rozprchli jako hejno vrabců po výstřelu pušky. Několik dnů pak prožili ve stresu, který nemusel být tak silný, kdyby naslouchali Ježíši i ve chvíli, kdy jim sděloval nepříjemné zprávy.

            K tomuto textu se vrátíme i příště. Protože, kdo z nás by nechtěl být největší? Dnes bychom si mohli zapamatovat jedno Ježíšovo poučení, které se týká i nás: "Poslouchej, co ti říkám. Naslouchej mi, i když to, co slyšíš, tvým uším nezní zrovna příjemně. Pokud se mi naučíš naslouchat, nebudeš prožívat zbytečné obavy a stresy, které potkají každého, kdo si při čtení mého slova vybírá jen to, co se mu líbí."

            Umění naslouchat Bohu je jednou z podmínek, abych se stal velkým v nebeském království. Tu další si necháme na příště.