Je to tvoje?

            Má člověk právo něco vlastnit? Levice toto právo zpochybňuje, pravice z něho dělá téměř svátost. Krást ale umí politici zleva doprava.

            Nepokradeš. (Exodus 20,15)
            Podle osmé rady Desatera je majetek nedotknutelný. Ten můj, i ten, který patří sousedovi. Neplatí ono lidové: "Co je tvoje, to je moje a co je moje, po tom ti nic není!"

            Ještě nedávno platilo: "Kdo neokrádá stát, okrádá rodinu!" Spoustě lidí ta doba ještě zůstává pod kůží, takže je stále běžné, že se snažíme "ušetřit" na daních. I pro tuto oblast ale platí: "Nepokradeš!" Ježíš k tomu později přidá: "Co je císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu." (Marek 12,17)

            Už v mateřské školce se děti učí jednoduché pravidlo: "Neber, co ti nepatří, a když už si půjčíš něco, co není tvé, tak to zase vrať tam, kdes to našel!" Možná to zní naivně. Přesto jsou  nejspokojenější právě ti, kdo se touto zásadou řídí.

            Osmý paragraf Desatera mne učí hospodařit s tím, co je mým vlastnictvím. Respektuji-li tuto radu, pak se nemusím bát chudoby ani exekutora. Naopak, objevím radost z toho, že mám vše, co potřebuji k naplnění mých skutečných potřeb.

            Bůh říká: "Nepokradeš!" Jako pastor jsem navštěvoval věznici na Mírově. Potkával jsem tam lidi, kteří se této radě dříve smáli. Neměl jsem pocit, že jsou šťastnější než já.

Bože, děkuji Ti, že mne vedeš k respektu před majetkem druhých a současně mne učíš nacházet radost a štěstí v tom, že mám vše, co skutečně potřebuji ke spokojenému životu.

Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.

Minulý díl:  Proč se neraduješ z toho, co máš?