Ve víně je pravda. Opravdu?

            Téměř ve všech světových jazycích bychom našli obdobu lidové moudrosti, podle které je „oheň dobrý sluha, ale zlý pán.“ Myslím, že totéž bychom mohli říci i o víně.

            Usmyslel jsem si, že své tělo osvěžím vínem, ačkoli mé srdce tíhne k moudrosti, a že se chopím té pomatenosti, dokud nezjistím, co dobrého pod nebem mají lidští synové z toho, co konají ve vyměřených dnech svého života. (Kazatel 2,3)

            V této Šalomounově zpovědi si nejde nevšimnout určité ironie. Jako by se divil sám sobě: „Jak jsem já, s mými zkušenostmi a znalostmi mohl udělat takovou ztřeštěnost? Jak jsem si vůbec mohl myslet, že mi opíjení přinese štěstí? Vždyť i obyčejný selský rozum říká, že je to hloupost!“

            Šalomoun během svého „výzkumu“ nepil žádné patoky ani krabicová vína ze supermarketů. Pil nejkvalitnější vína té doby. Později tuto cestu ke štěstí zhodnotí jako pomatenost a ani nenaznačí, že by víno bylo cestou k pravdě a moudrosti.

            Spousta lidí bere alkohol jako součást svého života. Podle některých vědců prý dokonce alkohol člověku prospívá. Šalomoun zkusil „své tělo osvěžit vínem“. Na konci tohoto experimentu ale musí konstatovat, že je to „pomatenost“.

            Alkohol je jedna z tolerovaných drog. Každý rok zabíjí tisíce lidí, ničí rodiny a spoustě dětí udělá z dětství peklo. Jenže byznys je byznys, a tak „víno“ teče proudem dál. Když tak o tom přemýšlím, musím dát Šalomounovi za pravdu.

Bože, nauč mne se radovat z toho co mám. Dej mi radost, která nebude závislá na množství alkoholu v mé krvi. Díky.

Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.

Minulý díl: Nejspíš se zbláznil!