Běda samotnému

            Stále vice lidí dnes volí samotu a žijí single. Mají pocit, že jim tak bude lépe, protože se nebudou muset s nikým domlouvat a mohou si o všem potřebném rozhodnout sami.

Upadne-li jeden, druh jej zvedne. Běda samotnému, který upadne; pak nemá nikoho, kdo by ho zvedl. Také leží-li dva pospolu, je jim teplo; jak se má však zahřát jeden? Přepadnou-li jednoho, postaví se proti nim oba. A nit trojitá se teprve nepřetrhne! (Kazatel 4,10-12)

            V době Šalomouna žila většina lidí v rodině. Těch, kteří zůstali sami, bylo málo. Samota byla považována na určitý způsob „prokletí“, protože štěstí bylo spojováno s manželstvím, dětmi a rodinou.

            V čem je nebezpečí samoty? Pokud jsme mladí, zdraví a máme práci, tak je nám hej. Jakmile ale přijde nemoc nebo stáří, objevíme stinné stránky single života. Může se nám stát, že upadneme a nebudeme mít nikoho, kdo by nás zvedl.

            Šalomoun na tomto příkladu ukazuje na to, jakou roli může v našem životě sehrát Bůh. Může být tím, kdo nás zvedne, když z různých příčin zůstaneme sami. Může, ale jen na nás záleží, zda i bude.

            Navštívil jsem stařenku na samotě v horách. „Není ti tu smutno a nebojíš se tu sama?“ ptal jsem se. „Ne“, odpověděla, „vždyť je tu se mnou Ježíš. Celý den si spolu povídáme.“

Bože, jsem rád, že i kdybych zůstal sám, tak tu se mnou budeš Ty. Ukaž mi, koho osamělého dnes mohu navštívit a potěšit.

Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.

Minulý díl:  Na místě práva svévole ...