Fuj, to by ale sen

            Stává se vám, že se probudíte celí zpocení z hrozného snu? Já si po takovém probuzení mnohokrát s úlevou řekl: „Ještě že to byl jen sen!“

Ty jsi, králi, viděl jakousi velikou sochu. Byla to obrovská socha a její lesk byl mimořádný. Stála proti tobě a měla strašný vzhled. Hlava té sochy byla z ryzího zlata, její hruď a paže ze stříbra, břicho a boky z mědi, stehna ze železa, nohy dílem ze železa a dílem z hlíny. Viděl jsi, jak se bez zásahu rukou utrhl kámen a udeřil do železných a hliněných nohou sochy a rozdrtil je, a rázem bylo rozdrceno železo, hlína, měď, stříbro i zlato, a byly jako plevy na mlatě v letní době. Odnesl je vítr a nezbylo po nich ani stopy. A ten kámen, který do sochy udeřil, se stal obrovskou skálou a zaplnil celou zemi. (Daniel 2,31-35)

            Nebúkadnesar se také probudil z hrozného snu. Rád by si řekl: „Ještě že to byl jen sen,“ jenže se toho, co viděl, tak lekl, že zapomněl, co se mu to vlastně zdálo.

            Hebrejský zajatec Daniel mu nyní prozrazuje, co se mu to zdálo. A král teprve teď chápe, proč se tak vystrašil. Jako správný pohan ve snu klekl k nohám sochy, kterou považoval za své božstvo. Když jeho boha zničil ten zvláštní kámen, socha najednou padá na něj a on se v hrůze probouzí...

            Přemýšlím, zda chci znát svou budoucnost a docházím k závěru, že bych tím nic nezískal. Raději chci prožít dnešní den tak, abych se za něj zítra nemusel stydět.

Bože, Ty znáš mou budoucnost a to mi stačí. Jsem rád, že máš  můj další osud ve svých rukou. To mi vrací pokoj do mého nitra.

Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.

Minulý díl:  Co bude, až tu nebudu?