Strčte si své oběti za klobouk ...

            „Uvědom si, že jako křesťan musíš pomáhat každému člověku, který tě požádá o pomoc!“ Tuto větu jsem nedávno našel v diskuzi pod jedním článkem na blogu.

Chci milosrdenství, ne oběť, poznání Boha je nad zápaly. (Ozeáš 6,6)

            Přiznám se, že otázka pomoci je téma, nad kterým uvažuji velice často. Nakonec život na „faře“ mi k tomu dává spoustu námětů. Spousta lidí je přesvědčená, že každý kněz má doma „státní tiskárnu cenin“ nebo alespoň mincovnu.

            Jak to myslí Tvůrce v textu zaznamenaném prorokem Ozeášem? Opravdu mám každému „potřebnému“ splnit jeho přání? Stačí použít selský rozum, aby bylo jasné, že to není možné, a proto to po mně Stvořitel ani nechce.

            Mnozí lidé berou „pomoc druhým“ jako oběť, kterou platí za své hříchy, aby si zajistili „věčnost“. Stejně to dělali i Židé v Ozeášově době. Chtěli si tím koupit Boží přízeň.

            Prorok obrací naši pozornost k milosrdenství. Co to je? Při hledání odpovědi mi pomohla otázka: „Je Bůh milosrdný? Tak proč mi nesplní vše, oč ho prosím ve svých modlitbách?“ Skutečné milosrdenství totiž neovlivňují jen emoce, ale dokáže zapojit obojí – myšlení i emoce.

            Být milosrdným není snadné. Hrozí totiž dva extrémy. Bez emocí se z mé pomoci stane časem nepříjemná oběť. Bez rozumu se zase já časem stanu obětí těch, kteří budou mou pomoc zneužívat. Proto potřebuji obojí – moudrost i lásku.

Bože, prokazovat skutečné milosrdenství je tak těžké. Pomoz mi, prosím, propojit i dnes Tvou moudrost s Tvojí láskou.

Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.

Minulý díl:  Odměna vytrvalým ...