Důkaz? Jak pro koho!

            „Chci důkaz! Dokaž, že je to pravda, a já ti uvěřím!“ Už mnohokrát jsem slyšel podobná slova. Problém je v tom, že často ani nevíme, jaký důkaz vlastně chceme vidět.

Když se všechen lid dával křtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe a Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: "Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil." Když Ježíš začínal své dílo, bylo mu asi třicet let. (Lukáš 3,21-23)

            V okamžiku, kdy Ježíš po křtu vystupoval z Jordánu, do kterého byl ponořen Janem Křtitelem, se stalo něco zvláštního. Z nebe se na něj snesla holubice a zazněl Boží hlas. Stvořitel nabídl všem přítomným důkaz, že Ježíš je Boží syn.

            Už tehdy se ale ukázalo, že lidem o důkaz až tak moc nejde. Většinou se totiž nerozhodujeme podle „důkazů“, ale spíše podle toho, čemu chceme věřit. Máme své představy, které nás ovlivňují víc než různé „důkazy“. Podívejme se na politiku a naše rozhodování. Jak dlouho nám někdy trvá, než připustíme, že náš oblíbený politik nebo strana není o nic lepší než ti ostatní? Jak dlouho těm sympatickým promíjíme to, co u jiných kritizujeme?

            Dřív jsem se lidem snažil dokazovat, že Bůh existuje. Dnes vím, že to nemá smysl. Pokud totiž někdo skutečně hledá Boha, Stvořitel mu nabídne dostatek důkazů pro jeho víru.

Bože, díky za to, že jsi v mém životě dal dostatek důkazů o tom, že jsi a že mne máš rád. Dej, prosím, dostatek důkazů i těm, co Tě hledají. Nabídni jim to, co potřebují, aby Tě mohli spatřit.

Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.

Minulý díl:  Dělej jen poctivě to, co umíš ...