Tu k němu přistoupil malomocný, padl před ním na zem a řekl: "Pane, chceš-li, můžeš mě očistit."
On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: "Chci, buď čist."
A hned byl očištěn od svého malomocenství. (Matouš 8,2+3)
Na lidi, kteří onemocněli malomocenstvím, se druzí lidé dívali jako na velké hříšníky. Kvůli obavám z epidemií je tato nemoc v Mojžíšově zákoně důvodem k tomu, aby byl nemocný vykázán z normální společnosti za „hranice města“.
Malomocní lidé nesměli do chrámu ani přinášet oběti a získat tak odpuštění hříchů. Pokud šli obydlenou krajinou, museli hlasitě volat: „Nečistý, nečistý!“ Být malomocným tak bylo pro Žida horší než zemřít.
Malomocný prosí o vrácení čistoty a Ježíš ho vyslyšel. Když jeho očištění potvrdil i kněz, vrací se ke své rodině. Je zase „čistý“, minulost je smazána a tak má zase budoucnost.
Mnoho lidí trápí nevyřešená minulost. Naše společnost se vzdala institutu „odpuštění“. Bůh není součástí kultury a tak nemáme nikoho, kdo nás může „očistit“. Přitom je to tak snadné. Stačí se zeptat Ježíše: „Můžeš mne očistit?“ Je-li naše prosba upřímná, pak jeho odpověď už známe.
Ježíši, mnohokrát jsi mi odpověděl na mé prosby o odpuštění: „Chci, buď čist!“ Díky. Ten pocit čistoty bych přál každému, kdo na svých bedrech vleče břemeno minulosti. Bože, děkuji Ti.
Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.
Minulý díl: Bílá vrána ...