Ale sestoupil oheň z nebe a pohltil je. Jejich svůdce ďábel byl uvržen do jezera, kde hoří síra a kde je již dravá šelma i falešný prorok. A budou trýzněni dnem i nocí na věky věků. (Zjevení 20,9+10)
Zlo zmizí jednou provždy nejen z naší planety, ale i z celého nekonečného vesmíru. Zmizí, protože jeho původce se všemi jeho přisluhovači stráví oheň.
Jak to mohu tvrdit, když čteme o "věčném trýznění"? Bible říká, že Bůh je láska. Věčně trvající utrpení je ale s láskou v přímém rozporu.
Je tu ale jeden text, který nám odhaluje, jak mohu chápat onen věčný oheň. Juda ve svém dopise píše: "Podobně jako oni i Sodoma, Gomora a okolní města se oddaly smilstvu, propadly zvrhlosti, a jsou nám výstražným příkladem trestu věčného ohně." (Juda 7)
V souvislosti s trestem máme termín "věčný" chápat jako "definitivní". Oheň v Sodomě a Gomoře už dávno nehoří, přestože je "věčný". Vyhasl, jakmile strávil vše hořlavé.
Stejné to bude i s ohněm, který pohltí ďábla a jeho pomocníky, jak z řad lidí tak i mezi anděly. Jakmile stráví vše hořlavé, vyhasne.
Bože, jsem rád, že zlo není věčné. Nevěřím na věčné trápení. Ty jsi láska, a proto jednou za zlem uděláš definitivní tečku.
Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.
Minulý díl: Útok na Nový Jeruzalém