„Dejte mi nějaký důkaz Boha. Ukažte mi něco, co mohu vidět, slyšet nebo nahmatat...“ Podobné myšlenky jsem už mnohokrát našel v diskuzi pod mými články. Občas je slyším od lidí, kteří „hledají Boha“.
Mám spoustu svých osobních důkazů Boha, které podporují mou víru a důvěru ve Stvořitele, který stojí za mým bytím. To jsou ale soukromé a osobní záležitosti, které pro druhé nemusí nic znamenat. Přesto vidím jeden důkaz, který nelze přehlédnout ani popřít.
Co je tím důkazem? Existence židovského národa.
V židovských Písmech, kterým křesťané říkají Starý zákon, jsou zaznamenány rozhovory Abrama (později Abrahama) s Bohem, který mu dává zajímavý slib: „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním! Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země." (Genesis 12,1-3) Abraham byl v té době bezdětný a jeho žena byla neplodná. Přesto uvěřili, odešli z města, v němž bydleli, a přijali roli kočovníků.
O několik let později probíhá další jeho rozhovor se Stvořitelem: Po těchto událostech se stalo k Abramovi ve vidění slovo Hospodinovo: „Nic se neboj, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna." Abram však řekl: „Panovníku Hospodine, co mi chceš dát? Jsem stále bezdětný. Nárok na můj dům bude mít damašský Elíezer." Abram dále řekl: „Ach, nedopřáls mi potomka. To má být mým dědicem správce mého domu?" Hospodin však prohlásil: „Ten tvým dědicem nebude. Tvým dědicem bude ten, který vzejde z tvého lůna." Vyvedl ho ven a pravil: „Pohleď na nebe a sečti hvězdy, dokážeš-li je spočítat." A dodal: „Tak tomu bude s tvým potomstvem." (Genesis 15,1-5)
V době, kdy má Abraham už téměř sto let a je stále bez syna, mu Bůh řekne: „Určil jsem tě za otce hlučícího davu pronárodů. Převelice tě rozplodím a učiním z tebe pronárody, i králové z tebe vzejdou. Smlouvu mezi sebou a tebou i tvým potomstvem ve všech pokoleních činím totiž smlouvou věčnou, že budu Bohem tobě i tvému potomstvu.“ (Genesis 17,5-7) O rok později se Abrahamovi a jeho ženě Sáře narodí syn Izák. Začíná naplnění Božího slibu.
Často slyším námitku, že to vše, co o Abrahamovi říká Bible, je jen pohádka. Jedno ale pohádka není – existence Izraele. Židé už od svého počátku stále čelí snahám svých nepřátel, kteří se je snaží zničit. Hitler nebyl první ani poslední, kdo chtěl najít „konečné řešení židovské otázky“. Těch pogromů byly možná stovky a Židé tu stále jsou. Jsou tu a nehrají žádnou podřadnou roli. Mnohé národy, které chtěly vyhubit všechny Abrahamovy potomky, zanikly, ale Židé tu jsou stále.
Chcete důkaz Boha, který je možné vidět nebo nahmatat? Tak si zajeďte do Izraele nebo navštivte synagógu či židovský hřbitov a můžete ho vidět.
Na závěr ještě jeden paradox. Ten Žid, který je pro mne důkazem Boha, může být klidně ateista, pokládající to vše, co se týká jeho národa, za samozřejmost, na které není nic nadpřirozeného ani božského. To ale na tomto důkazu Boha nic nemění.
