Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Já nechci do blázní!

11. 08. 2017 20:15:45
Někteří lidé nám do života vlétnou nezvaně jak velká voda a podobně to po nich vypadá, jakmile zase zmizí. Jiní přicházejí pomalu, nenápadně a po krůčcích. Když se pak podobně i vytratí, zůstávají na ně příjemné vzpomínky.

Takovou milou a nenápadnou osobou byla Boženka. No, ona to pro mne původně Boženka nebyla. Nejdříve to byla stará paní od vedle, ve věku mých rodičů. Chvíli to trvalo, než se dostala do okruhu těch, kteří se nesmazatelně zapsali do mého života.

Bydleli jsme vedle sebe deset let. Její manžel byl většinou trochu zamračený, ale nebyl to zlý člověk. Ona se zase skoro pořád usmívala a měla neskutečný smysl pro humor. Když se později u nás pravidelně stavovala za mou ženou na něco sladkého s trochou bílé kávy, ozýval se z obýváku často smích.
Po deseti letech se naše cesty rozešly. Ona v té době už byla sama a my jsme se stěhovali na mou další štaci. Když se to dověděla, bylo na ní poznat, jak moc ji to zasáhlo. Jednoho dne se nás zeptala: „Nevzali byste si mne s sebou?“ V první chvíli jsem si myslel, že žertuje, ale ona to myslela vážně. Jenže by to stejně nešlo, protože do našeho malého bytu by se čtyři lidé nevešli.

Nadešel den stěhování. Tekly nám slzy a okolo srdíčka jsme cítili zvláštní bolest. S manželkou si pak telefonovaly, ale jednoho dne telefon nezvedla. Její zdravotní stav se zhoršil natolik, že už nezvládala domácnost a musela do domova důchodců. Minulý týden nám došla zpráva, že její srdíčko dotlouklo.
Ve chvíli, kdy jsem četl tu smutnou zprávu, jsem si vzpomněl na jednu z historek, které vyprávěla mé ženě. Její malý syn měl zdravotní problémy a dorostový lékař rozhodl, že musí jet do lázní. V tom momentě se ozval jeho pláč a do toho stále dokola opakoval: „Já nechci do blázní! Já nechci do blázní!“ Nechápal, proč se všichni okolo smějí, když on má takový žal.

Na Božence jsem vedle smyslu pro humor nejvíc obdivoval její ohleduplnost. Měla neskutečné umění empatie. Jednou se bavily s mou ženou na zahrádce. Když viděla, že přijíždím domů, hned jí došlo, že se vracím z delší služební cesty. „Bohunko“, oslovila mou ženu, „dopovíme si to jindy. Běžte domů, určitě si s manželem máte o čem povídat.“ A jiskra v jejím oku prozrazovala, jaké „povídání“ měla tato téměř devadesátiletá sousedka na mysli.
Boženka už nám žádnou další humornou příhodu nepoví. Mohu na ni už jen vzpomínat. A protože byla upřímná křesťanka, smím se těšit na to, že se s ní jednou zase uvidím.

Jak už jsem psal v úvodu, tahle původně úplně cizí žena vstoupila do mého života a velice ho obohatila. Stala se součástí velké rodiny mých dobrých přátel. Bože, díky za ni.

Autor: Vlastík Fürst | pátek 11.8.2017 20:15 | karma článku: 20.41 | přečteno: 440x

Další články blogera

Vlastík Fürst

Ticho, až z toho uši bolí

„To je hrozné, jaký tu máte hluk“, lamentovala jedna příbuzná na naše bydlení v Brně, když se zastavila na návštěvu. „Pořád tu hlučí auta a houkají sanitky“, dokončila svůj posudek našeho domova.

16.8.2017 v 20:35 | Karma článku: 12.82 | Přečteno: 346 | Diskuse

Vlastík Fürst

Potkal jsem smutnou princeznu

Jakmile jsem ráno uviděl zamračenou oblohu, měl jsem radost. Těšil jsem se, že se konečně ochladí. Nikdy jsem letní vedra neměl moc rád, a to letošní mi připadá skutečně rekordní.

4.8.2017 v 20:15 | Karma článku: 21.78 | Přečteno: 538 | Diskuse

Vlastík Fürst

Ortel nad příznivci skupiny Ortel?

Sedím ve stínu na pláži a v rychlosti pročítám zprávu o tom, že dva lidé stanou před soudem, protože vyhrožovali Radku Bangovi.

1.8.2017 v 15:05 | Karma článku: 37.83 | Přečteno: 1593 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Vlastík Fürst

Ticho, až z toho uši bolí

„To je hrozné, jaký tu máte hluk“, lamentovala jedna příbuzná na naše bydlení v Brně, když se zastavila na návštěvu. „Pořád tu hlučí auta a houkají sanitky“, dokončila svůj posudek našeho domova.

16.8.2017 v 20:35 | Karma článku: 12.82 | Přečteno: 346 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Jak jsem ve zlatém chrámu mluvila s kamennou hlavou

Ve snu jsem se ocitla v jednoduše vybaveném chrámu, zalitém světlem. Podlaha i zdi měly zlato okrovou barvu, v pozadí tři menší románské sloupy. Kamenné plastiky hlavy jsem se zeptala na cestu a ona mi odpověděla.

16.8.2017 v 6:07 | Karma článku: 5.42 | Přečteno: 135 | Diskuse

Anna Rathkopf

První rande s chemoterapií

V pátek jsem měla svoje první rande s chemoterapií. Jak už to bejvá někdy se rande vydaří a někdy zase ne.

14.8.2017 v 15:50 | Karma článku: 22.47 | Přečteno: 762 | Diskuse

Patrik Juda

Dvě britské obludy s dítětem a královna českých pedofilů ze strany Zelených

Další krůček. První rodina, kde máma je táta, táta je máma a 4 letý syn je vychováván jako pohlavně neutrální osoba. U nás prý ještě není dobojováno, říká zelená radikálka. "Zrušte sexuální i rodové normy a očistěte pedofily."...

14.8.2017 v 15:13 | Karma článku: 42.67 | Přečteno: 2528 | Diskuse

Jana Aulehlová

Střídavá péče a Tedík

U dětí se to stává, ale u psa? Oba ho milují, jako kdysi sebe navzájem. Ani jeden se ho nechce vzdát ve prospěch toho druhého.

14.8.2017 v 15:09 | Karma článku: 10.06 | Přečteno: 334 | Diskuse
VIP
Počet článků 2687 Celková karma 22.18 Průměrná čtenost 750

Tvor, který má právo na svůj názor i pohled na svět a také právo se mýlit, protože neomylný je jen Bůh.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.