Mazání hříšné minulosti

Zákoníci a farizeové začali uvažovat: „Kdo je ten člověk, že mluví tak rouhavě? Kdo může odpustit hříchy, než sám Bůh?“ (Lukáš 5,21)

Ten den se na Ježíše a jeho zázraky přišli podívat „farizeové a učitelé Zákona, kteří se sešli ze všech galilejských a judských vesnic i z Jeruzaléma.“ (Luk 5,17) Přeli se mezi sebou, zda je to skutečně Mesiáš. Jedni říkali ano, druzí to odmítali.
     Ježíš ten den uzdravoval. Pak k němu ze střechy spustili muže, který po mrtvici ležel ochrnutý na lůžku. Všichni čekali, že ho Ježíš uzdraví. Jenže nemocný slyší z úst Mesiáše zvláštní větu: "Tvé hříchy jsou ti odpuštěny." (Luk 5,20)

     Farizeové a učitelé zákona to považují za rouhání. Vždyť jen Bůh může odpouštět hříchy. Ježíš ale pokračuje dál. Chce jim dokázat, že Mesiáš má moc odpouštět, protože je Bůh. Slíbí, že jim dá důkaz. Pak se otočí na nemocného a řekne: „Pravím ti, vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů.“ (Luk 5,24) Nemocný vstal, vzal lehátko, „šel domů a chválil Boha.“ (Luk 5,25)
     Proč? Židé chtěli Ježíše několikrát ukamenovat, protože dělal něco, co podle nich mohl dělat jen Bůh. Dokonce mu říkají: „Tvrdíš, že jsi Bůh!“ Ježíš se neohrazuje a nebrání. Neříká, že to není pravda. Jen vždy znovu podá důkaz, že má právo dělat to, co dělá Bůh, protože je sám Bůh.

     Po celou dobu své existence se v křesťanství objevuje směr, který zpochybňuje Ježíšovo božství. Tito lidé tvrdí, že Ježíš není Bůh, ale jen „Boží syn“, „prorok“, „čaroděj“ nebo „moudrý učitel“. Tím z něj dělají lháře. Není-li Ježíš Bůh, je podvodník.
     Ježíš je můj Bůh, Stvořitel, Spasitel a také můj přítel, který i mně odpouští mou minulost a nabízí nový začátek.

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)