Tu moc nemáš pro sebe

Ježíš svolal svých Dvanáct a dal jim sílu a moc vyhánět všechny démony a léčit nemoci. Poslal je zvěstovat Boží království a uzdravovat. (Lukáš 9,1+2)

Setkávám se s lidmi, kteří touží po moci, kterou dal Ježíš svým učedníkům. Lidé byli díky ní uzdravováni, dostávali svobodu od démonů a v této moci se také zbavovali i různých závislostí.

            Mnohokrát jsem slyšel: „Proč nemohu mít také takovou moc?“ Jenže Ježíš, když ji dal svým Dvanácti, tak je současně „poslal zvěstovat Boží království a uzdravovat“. Nedostali jeho sílu a moc k budování své vlastní kariéry, ale k tomu, aby tyto dary používali ve prospěch lidí, kterým jejich nemoc a posedlost brání najít cestu do Božího království a jít po ní dál, až do cíle.

     Ve středověku bylo mezi křesťany populární zavřít se v poustevně, stranit se lidí a v tichu, stranou od lidí, hledat „vyšší duchovní úroveň“.
     Je to jeden z největších omylů křesťanství, se kterým se můžeme setkat i dnes, víra, že Bůh nám dává svou moc a sílu k tomu, abychom se někde v ústraní po zbytek života postili a meditovali. To můžeme dělat pár dní, když řešíme nějaký závažný problém a hledáme Boží vůli.
     Pak bychom se měli vrátit k životu ve své rodině a společnosti. Křesťan má žít mezi lidmi a pomáhat jim silou i mocí, kterou nám Ježíš svěřil. Jeho dary nemáme pro náš osobní prospěch. Přinesou nám užitek a růst jen tehdy, když je použijeme pro ty, kteří hledají Boha a jeho království.

     Ježova moc působí prostřednictvím lidí, kteří se starají o nemocné a opuštěné. Uzdravuje a pak je přivádí k Bohu.

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)