Když příroda mluví

Všimněte si lilií, jak rostou: nepředou, netkají - a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich.

Jestliže tedy Bůh tak obléká trávu, která dnes je na poli a zítra bude hozena do pece, čím spíše obleče vás, malověrní! (Lukáš 12,27+28)

     Každý z nás se někdy dostáváme do situace, kdy začneme pochybovat o Stvořitelově lásce a o tom, že se o nás dokáže postarat. Ježíš o tom věděl, a proto svým učedníkům radí, co mají v takové chvíli dělat.

     Mám rád procházky v přírodě, ale nepohrdnu ani tím, když mohu chodit uličkami Brna, kde obdivuji předzahrádky. Někdy žasnu nad tím, kolik krásy dokáže vykouzlit člověk, který má rád květiny. Stačí mu kousek přírody před domem, na němž pak od jara do podzimu stále něco kvete.
     Nejraději mám ale procházky po jarní horské louce. Přestože na ní ty rostlinky nikdo nevysazuje, mohu obdivovat miliony drobných květů, které vytváří něco úžasného. Já v tom vidím stopu mého Tvůrce.

     Ježíš vyzývá své posluchače, aby se podívali na lilie. Jejich krása také vypovídá o jejich Stvořiteli. Vypovídá o jeho vztahu ke kráse. V přírodě mohl vše udělat jen účelně. Mohl dbát jen na to, aby vše fungovalo. Bůh ale při své tvůrčí práci myslí i na to, aby vše bylo krásné, a mnoha květinám propůjčuje i nádhernou vůni.

     Pohled do přírody mi vrací klid do mého srdce. Tak jako se Bůh stará o přírodu, se postará i o mne. Ten, kdo si udělá čas, uslyší, jak příroda promlouvá o svém Tvůrci a pěje na něj chválu. Pokud ten chvalozpěv slyším, mohu se k němu přidat.

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)