Učedníci v té chvíli vůbec nechápali, o co jde. Jejich Mistr měl moc, kterou mohl své nepřátele zničit. Čekali, že se bude bránit, a byli ochotni mu v tom i pomáhat. On se ale nechal zajmout bez sebemenšího odporu.
Lukáš taktně zamlčí jméno toho, který jako první tasí meč, aby bránil Mistra. Jan je ve svém evangeliu sdílnější a klidně to prozradí: „Šimon Petr vytasil meč, který měl u sebe, zasáhl jednoho veleknězova sluhu a uťal mu ucho.“ (Jan 18,10)
Všichni čekají, že se Ježíš začne bránit. Věří, že svou božskou sílou ochromí své nepřátele, jenže on ji raději použije k uzdravení zraněného protivníka. Tohle nečekali. Jsou zmatení a když vidí, jak se Ježíš nechává spoutat, jeden po druhém se pomalu vytrácejí. Nakonec mu nablízku zůstává jen Petr, a trochu dál se v davu přihlížejících skrývá i Jan.
Ano, Mesiáš mohl svou mocí zabít každého svého nepřítele. Mohl už dávno zničit i původce všeho zla – ďábla. To ale není jeho styl. Zabíjení a násilí nemá rád. Mnohem raději svou božskou moc používá k uzdravování a vracení života než k tomu, aby ubližoval.
Stvořitel si přeje, abychom se od něj učili přemýšlet o tom, co způsobí naše jednání dřív, než něco uděláme. Kdyby Petr naslouchal Ježíši, nemusel tasit meč. Mohl by zůstal v klidu, protože by věděl, že s tím vším Boží plán počítá.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)