"Nevzpomínej, prosím, na mé hříšné mládí,
na všechno, co jsem kdysi natropil.
Buď ke mně milosrdný, dobrotivý Bože." (Žalm 25,7)
David se podívá do zrcadla vlastní minulosti a pořádně se vyleká, když v něm uvidí všechny své hříchy. Nejen ty zdánlivě drobné, ale i ty, za které by ho odsoudil každý pozemský soud. Král Izraele pak prosí o milost Krále celého vesmíru. Pak se uklidní a napíše:
"Bůh s lidmi smýšlí dobře, oškliví si zlo,
proto nás musí občas napomínat." (Žalm 25,7-8)
Tím to ale pro Davida nekončí. Neřekne si: "Bůh je láska a odpouští, tak mohu zvesela hřešit dál!" Naopak. Uvědomí si, že jako král by měl být tím, kdo bude prosazovat "Boží právo" i ve své zemi.
"Pokornému sám zjednává právo,
naučí jej chodit cestou svou." (Žalm 25,8)
David se nedívá do zrcadla ďábelských výčitek. Pokud nám totiž naše hříchy připomíná satan, vede to k depresi a nevěře v možnost dosáhnout Boží milost. Davidovi připomíná hříchy Duch svatý. Proto touží po odpuštění, očištění a také po změně své dosavadní životní cesty.
Tento text je mimořádně důležitý pro každého, kdo chce, aby ho životem vedl samotný Bůh. Pokud se chci učit od Boha, potřebuji k tomu pokoru. To je pravý opak pýchy, která nám nikdy nechybí, protože je ovocem hříchu. S pýchou v srdci mne ale Bůh nemůže nikam dovést, protože pyšný člověk nemá potřebu, aby mu někdo druhý mluvil do života.
"Těm, kdo dodržují svatou smlouvu s Bohem
a chovají v úctě jeho příkazy,
milosrdenství a věrnost budou průvodci.
Kvůli svému jménu smaž má přestoupení,
ty jediný to můžeš udělat." (Žalm 25,9-11)
David to myslí vážně. Chce mít své roucho opět čisté. Proto znovu žádá o milost Hospodina, který jediný má právo tuto milost udělit. A ještě předtím prosí, aby mu Bůh dal odvahu i schopnost pokračovat v dalším životě v duchu věrnosti smlouvě, kterou Bůh uzavřel se svým lidem. Chce také, aby se v jeho životě vedle pokory projevovalo také milosrdenství i věrnost.
"Jak naložíš s těmi, kdo tě mají v úctě?
Ukážeš jim cestu, dáš jim správný směr." (Žalm 25,12)
Lékem na pýchu je setkání s Bohem. Když stojím před tímto vládcem celého vesmíru, má ješitnost mizí jako pára nad hrncem. A když mou pýchu nahradí pokora, může mi Bůh ukázat, jakým směrem mám jít dál, pokud chci vejít do jeho království.
"Budou se mít dobře, ani děti a vnuci
nebudou už nikdy sloužit cizím." (Žalm 25,13)
Poslední slova se mi líbí nejvíc. Pokud se naučím úctě k Bohu a také pokoře, nedělám to jen pro sebe, ale i pro mé děti a vnoučata, protože požehnání, které získám, spočine i na nich. Bože, jsi úžasný!