Zachraň svůj majetek

Ten, kdo má rád žalmy, brzy pozná "Davidův rukopis". Tento král nemá problém s tím, aby svému Bohu řekl úplně vše. Jeho slova se nám někdy mohou zdát až drzá. Jeho žalmy jsou plné emocí, a těm odpovídá i jeho slovník.

Na druhé straně se z těchto modliteb můžeme naučit, jakou terapeutickou sílu má tento Boží dar. Při čtení Davidových slov si můžeme všímat, jak se postupně uklidňuje a jak negativní emoce postupně opadávají na úkor těch pozitivních. Proto bychom ani my neměli zanedbávat možnost využívat dar modlitby.
Sledujme pokračování Davidova žalmu:
"Díky, žes mne podržel, dobrý Hospodine,
   ty poznáš pokorné." (Žalm 28,6)
Ten, kdo nikdy nezačal pochybovat o Boží lásce a nebo dokonce o samotné "jsoucnosti Boha", může Davida pochopit jen těžko. Stejně tak ho nemůže pochopit ten, kdo ještě neprožil nějakou vážnou životní krizi – nemoc, smrt blízkého, vyhazov z práce nebo třeba zradu životního partnera.

      David se postupně učil spoléhat víc na pomoc svého Boha, než na vlastní chytrost a bojové umění. Proto ve svých žalmech často zpívá:
"Bůh je moje síla, má pevná záštita,
   na něho vždycky spoléhám.
Nikdy mne nezklamal,
   proto ho chválím,
   zpívat mu nikdy nepřestanu." (Žalm 28,7)
Při čtení těchto slov by se nám mohlo zdát, že David neví, co je to pochybnost o Boží pomoci. Stačí ale, když si připomeneme 22. žalm. V jeho úvodu David nevypadá tak vyrovnaně. Naopak, volá: "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Daleko spása má, ač o pomoc volám. Bože můj, volám ve dne, a neodpovídáš, nemohu se ztišit ani v noci." Žalm 22,2-3)

      Není žádná ostuda přiznat, že naše víra během našeho života kolísá. Může se nám stát, že stejně jako David nabudeme dojmu, že nás Bůh opustil. Kdyby nad tím David neuvažoval, kdyby o tom nehovořil se svým Bohem, nikdy by nemohl říci:
"Hospodin je naše síla,
   v něm vyvolení mají záchranu." (Žalm 28,8)

      V dnešní části žalmu mne nejvíc zaujal jeho 9. verš:
"Zachraň svůj majetek,
   své stádečko zde rozmnož,
   ať trvá navěky." (Žalm 28,9)
Rád vzpomínám na svou první brigádu. Bylo to v roce 1968. Měl jsem deset let a už dva roky jsem chodil ve volných chvílích do vyškovského ZOOkoutku. Jeho vedoucí si mne oblíbil a když zjistil, že umím dobře počítat, posadil mne na celé prázdniny do pokladny.
Od neděle do pátku jsem prodával vstupenky. Už ani nevím, kolik jsem si tehdy vydělal, ale pro naši sedmičlennou rodinu to byl dobrý příspěvek do rozpočtu, který nebyl nijak slavný. Dodnes si vybavuji ten pocit, když jsem dostal první výplatu. Poprvé v životě jsem si vydělal své peníze. Měl jsem svůj první majetek...

David vidí sebe a svůj národ jako Boží majetek. Ví, že vše, co má, patří Bohu. Proto také věří, že Bůh se jako správný pán o svůj majetek postará.
I já jsem "majetkem" mého Boha. Přináší mi to zvláštní pokoj. Vím, že Bůh se o svůj majetek postará. Vím, že mne zachrání, když k němu budu volat.