Slyšíš Boží hlas?

"Slyšíš Boží hlas?" Tuto otázku jsem už dostal mnohokrát. Dlouho jsem nevěděl, co odpovědět. Stále jsem si nebyl jistý, zda ho slyším. Až jednou...

        Poprvé jsem si toho všiml u Abrahama. Bůh k němu mluvil a Abraham slyšel jeho hlas. Něco podobného se pak často opakovalo i u dalších postav, jejichž život je v Bibli popisován.
        Pak jsem se dostal až k malému Samuelovi. Jeho příběh mne přímo nadchl. Byl mladý, když k němu promluvil Bůh. Bible ale podotýká: Samuel ještě Hospodina neznal a Hospodinovo slovo mu ještě nebylo zjeveno. (1. Samuelova 3,7) Proto si poprvé myslel, že na něho volá velekněz Élí. Teprve díky radě stařičkého kněze poznal, že k němu hovoří samotný Bůh.
        Poučil se a tak můžeme číst: A Hospodin přišel, stanul a zavolal jako předtím: "Samueli, Samueli!"
Samuel odpověděl: "Mluv, tvůj služebník slyší."
Hospodin řekl Samuelovi: "Hle, já učiním v Izraeli něco takového, že to bude znít v obou uších každému, kdo o tom uslyší..."(1. Samuelova 3,10-11)

        Na začátku Samuel Hospodina neznal. Když ale odpověděl na Boží volání, časem se naučil naslouchat Božímu hlasu. Poznal, kdy k němu hovoří Hospodin.
        Na Samuela jsem si vzpomněl při čtení Davidových slov:
"Burácení hromu nad mořem,
  hukot nesmírných vod,
  slyšíš ten mocný Boží hlas?" (Žalm 29,3)

        Je to zvláštní. Boží hlas může znít různě. K Samuelovi hovořil přímo, David Boží hlas vnímá v přírodě, která ho obklopuje. Je si vědom, že to vše, co vidí okolo sebe, "hovoří" o Stvořiteli. Proto pokračuje:
"Jak velebná, jak mohutná je Boží řeč,
strom před ním praskne jako louče!
Hory se před ním kymácí,
  Chemrón jako tele poskakuje." (Žalm 29,4-6)

        Bojíte se bouřky? Někdo ano, jiný ne. Vzpomínám na jednu dovolenou pod stanem. Když nás v noci probudila bouřka, doprovázená vichřicí, tříletý syn mne chytil okolo krku a málem mne udusil, jak potřeboval cítit blízkost někoho, s kým se cítil v bezpečí. David slyší Boží hlas i v bouřce:
"Z té řeči srší ohnivé blesky,
  takže i poušť se choulí zděšena.
Splašené stádo před ním prchá,
  z lesů zbyla holá stráň.
  Veškerá nádhera chrámu tu slávu nevypoví." (Žalm 29,7-9)
        Při pohledu na bouřku slyší David Boží hlas. Tento překlad dokonce naznačuje, že "bouřkové nebe" vypovídá o Božím majestátu víc, než krása chrámu. Tomu jsem dlouho nerozuměl. Pak jsem jednou mohl sledovat v horách bouři. Seděl jsem na verandě horské chalupy a sledoval celý obzor. Blesky křižovaly celou oblohu a já v tom všem najednou začal vnímat Boží velikost.

        Nejprve jsem si připadal strašně maličký. Představa Boha, který má to vše, co jsem viděl, pod kontrolou, mne ohromila. Napadlo mne: "Jak se s ním mohu rovnat?" Hned nato mne ale naplnila obrovská radost. Ten úžasný Bůh je mým Otcem. Má mne rád. Bůh ke mně promluvil. Slyšel jsem jeho hlas.