Nevzrušuj se kvůli darebákům

Občas se divím, co vše rozčiluje mou manželku. Jsou to takové maličkosti, které mi ani nestojí za pozornost. "Nerozčiluj se kvůli takové prkotině", radívám jí v takové chvíli a nechápu, proč ji má rada ještě víc rozčílí.

Pak přijde situace, kdy se hněvám kvůli tomu, že se mi nedaří vyřešit velký problém. Bohunka, která vůbec neví jak zásadní záležitost řeším, přijde s úsměvem na tváři a řekne: "Nerozčiluj se kvůli tomu. Vždyť nejde o život!" A já se rozčílím ještě víc.

        A tak se asi nebudete divit, že mne kdysi rozčílil i David, když jsem poprvé četl jeho žalm:
"Nevzrušuj se kvůli darebákům,
   nezáviď podlým jejich úspěchy.
Padnou v mžiku jak pod kosou tráva,
   jak bylina v žáru rychle uvadnou." (Žalm 37,1-2)
Znám spoustu darebáků, kteří celý život kradou a podvádějí. Roky se svým životním stylem vysmívají lidské i Boží spravedlnosti, a já mám být v klidu? To bys, Davide, musel vidět, jak se na mne onehdy jeden z nich šklebil. V tom pohledu bylo opovržení vším, co dělám...
        Jak se nerozčilovat? Jak se nevzrušovat? Copak mi to má být lhostejné?

        Pak jsem četl dál:
"Ty doufej v Hospodina a čiň dobro,
   drž se své hroudy, věrnost zachovej.
Své blaho hledej jenom v Hospodinu,
   nad pomyšlení tvé prosby naplní." (Žalm 37,3-4)
Davidův žalm jsem pak už tak trochu z povinnosti dočetl až do konce, ale moc jsem nad ním raději neuvažoval. Udělal jsem velkou chybu. Mohl jsem si ušetřit spoustu "špatné nálady".

        Zaujal mne o pár let později. Tehdy jsem si uvědomil, jak je pravdivý. Tak prostá a jednoduchá rada: "Když tě rozčiluje něco, co nemůžeš změnit, začni myslet a dělat něco, co někomu pomůže a tobě vrátí ztracený klid."
        Tahle rada není planá teorie. Mnohokrát jsem si ji vyzkoušel. Funguje tak, jak píše David. Když začnu myslet na Boha a jeho spravedlnost, přestávám myslet na darebáky a opouští mne i závist. Bůh mi připomíná osudy těch darebáků, kteří se už nesmějí, protože padli "v mžiku jak pod kosou tráva". Přesně jak to David napsal.

        Dnes už mne Davidova slova nevztekají. Když mne kvůli darebákům začne opouštět pokoj, tak už vím, jak ho získat zpět. Ne vždy zareaguji správně, ale díky Bohu je to lepší než dřív.
        Souhlasím s Davidem, který ve své písni zpívá:
"Svěř svou cestu Bohu, doufej v něho,
   uvidíš, jak dobře všechno zařídí.
Tvoje spravedlnost zazáří jak světlo,
   tvoje nevina jak slunce v poledne.
Uklidni se, utiš se, čekej na Boha,
   bezohledným jejich úspěch nezáviď." (Žalm 37,5-7)

        Bůh má svůj čas. Proto nezasahuje ve chvíli, kdy si to přeji. Zasahuje ve chvíli, kdy je to pro mne nejlepší. Někdy dokonce dovolí, abych spadl na ústa, protože mne mým pádem chce něčemu naučit.