Ty jsi, Pane, moje spása

40. žalm je velkou oslavou Boha, který slyší volání zoufalých. David to opakovaně prožívá a proto se toto téma v jeho umělecké tvorbě často opakuje. Vždy ale přinese nový pohled na Boží lásku, milosrdenství i jeho velkorysost.

        Poslední část tohoto žalmu navazuje na předchozí poznání vlastní hříšnosti. Když se David přiblížil k Bohu a pocítil zblízka jeho svatost, poznává okamžitě i svou hříšnost. Připadá si jako muž, který uvízl v bažině vlastních hříchů. Paradoxně ale přitom necítí beznaději.
        Své pocity vyjadřuje slovy:
"Radost a veselí ať bydlí, Pane, s těmi,
   kdo celým srdce tebe hledají." (Žalm 40,17a)
Davidovo srdce je plné radosti, veselí a vděčnosti. Přestože je hříšný, Bůh ho neodmítá, ale přijímá ho a bere ho do své náruče. To, co prožil, možná dobře popisuje vidění, které zaznamenal prorok Zachariáš: Potom mi ukázal velekněze Jóšuu, jak stojí před Hospodinovým poslem, a po pravici mu stál satan, aby proti němu vnesl žalobu.
Hospodin však satanovi řekl: "Hospodin ti dává důtku, satane, důtku ti dává Hospodin, který si vyvolil Jeruzalém. Což to není oharek vyrvaný z ohně?" Jóšua totiž, jak stál před poslem, byl oblečen do špinavého šatu.
A Hospodin se obrátil k těm, kteří tu před ním stáli: "Svlékněte z něho ten špinavý šat."
Jemu pak řekl: "Pohleď, sňal jsem z tebe tvou nepravost a dal jsem tě obléci do slavnostního roucha. Řekl jsem: "Vstavte mu na hlavu čistý turban."
Tu mu vstavili na hlavu čistý turban a oblékli mu šat. (Zachariáš 3,1-5)

        Ten, kdo jednou prožije dotek Boží odpouštějící lásky, rozumí slovům tohoto žalmu. David opakovaně prožíval chvíle, kdy mu Bůh znovu oblékal slavnostní roucho, které nabízí každému, kdo touží po odpuštění hříchů. Proto pokračuje:
"Ať nikdy nezmlknou hlasy tvých vyznavačů:
   Velký je Hospodin, veliký Bůh náš!" (Žalm 40,17b)

        Uvažoval jsem, k čemu přirovnat pocit člověka, kterému je oblečeno Boží slavnostní roucho. Vzpomněl jsem si přitom na bramborovou brigádu na střední škole. Celý den tehdy pršelo a teplota byla těsně nad nulou. Byli jsme promočení a třásli se zimou. Pak jsme se vrátili na ubytovnu a tam se konečně převlékli do suchého oblečení a dali si horký čaj. Tak nějak se cítím vždy, když mne Bůh znovu ujistí, že přijal mé prosby za odpuštění hříchů.
        Přitom je mi jasné, že odpuštění si nemohu zasloužit. O to víc obdivuji Boha a jeho péči o mne:
"Ač jsem jen chudý, nevýznamný člověk,
   všemocný Bůh však o mne pečuje." (Žalm 40,18a)
Být v Boží péči je to nejlepší, co mne může potkat. Bůh ji nabízí každému, ale ne každý o ni stojí. Mnoho lidí nevěří, že by jim Bůh mohl odpustit. Proto je dobře, že David píše ve svých žalmech i na toto téma. Sám čas od času prožívám období pochybností. A právě v takových chvílích je dobré číst slova třeba i tohoto žalmu. Chmury přejdou, pochybnosti zmizí a já mám zase chuť zpívat spolu s Davidem závěr jeho písně:
"Tys, Pane, vždycky býval moje spása,
   na tebe čekám, ty se nezpozdíš!" (Žalm 40,18b)

        Bože, ty jsi jediná záruka mého spasení. Slyšíš, když k tobě volám. Ukazuješ mi, v čem je můj problém. Ty jsi také jediný, kdo je schopen můj problém vyřešit. Díky.