Už je mi zas dobře, úzkost pominula

Davidovy žalmy jsou většinou jeho reakcí na události, které prožil. 54. žalm je vzpomínkou na to, když Zifejci prozradili Saulovi místo, kde se před ním David ukrýval. Byla to vypočítavost.

Mysleli si, že tím získají Saulovu přízeň a zajistí si tak dobrou budoucnost. David vzpomíná na vše, co tehdy prožíval. Jak volal k Hospodinu:
"Bože, pro pověst a slávu svou mě zachraň,
   mocně se mě zastaň proti nepřátelům." (Žalm 54,3)
Byla to velice složitá situace. David věděl, že kdyby se Saulovi podařilo ho překvapit, znamenalo by to okamžitou smrt. Saul se ho už delší dobu pokoušel zbavit, protože mu došlo, že David má být jeho nástupcem.

     Jsou situace, kdy naše modlitba potřebuje okamžitou odpověď. Stejně je na tom i David. Proto prosí:
"Bože, vyslyš mé modlitby,
   mým slovům věnuj pozornost." (Žalm 54,4)
Během volání k Hospodinu se Davidovi vybavují situace, během nichž ho Bůh zázračně vyslýchal a zachraňoval. Uklidňuje se a dál Bohu vypráví o tom, co zrovna prožívá:
"Cizinci se spikli s mými soky,
   chtějí můj život, Boha se nelekají." (Žalm 54,5)
Davida děsí vědomí, že Saul už ztratil veškeré zábrany. Nejenže ignoruje Boží vůli, dokonce se spojuje s pohany, aby vypátral místo, kde se ukrývá jeho sok.

   Tento žalm je jedinečný v tom, že nám znovu připomíná, co dokáže modlitba. I když se ještě z Boží strany nic neděje a neslyším žádnou odpověď, už jen to, že mohu mluvit se svým Bohem, mi přináší uklidnění. Díky tomu může David po několika větách říci:      
"Bůh je ale moje pevná opora,
   on přeje těm, kdo stojí na mé straně." (Žalm 54,6)

   Ještě před chvílí byl David vyděšený a vystresovaný. Teď už je schopný celou situaci předat do Božích rukou. Už to není hlasité volání a vzývání Boha.  Najednou se jedná o klidný rozhovor důvěřujícího člověka s Bohem. Davidovo srdce je klidné, a proto říká:
"Úklady obracej na hlavu jejich strůjců,
   svou spolehlivou rukou je umlč, Bože!" (Žalm 54,7)
Saul je nedaleko, a přesto David myslí na něco úplně jiného než na obranu. Těší se na chvíli, kdy nastane mír a on bude moci svobodně a veřejně chválit Hospodina za vše, co spolu prožili:
"Ze srdce rád ti budu obětovat,
   tvoje jméno chválit, jak si zaslouží." (Žalm 54,8)

   Na této písni je nejkrásnější její závěr. Nezapomeňme, že Bůh Davidovi ještě nic neřekl. Zdánlivě nereaguje na jeho modlitbu. Přesto David může napsat:
"Už je mi zas dobře, úzkost pominula,
   porážku nepřátel mám před sebou jako na dlani." (Žalm 54,9)

   Spousta lidí dnes vyhledává různé terapeuty. Platí velké peníze a věří, že díky jejich péči najdou znovu klid ve svém nitru. Možná by nic z toho nepotřebovali, kdyby, podobně jako David, využívali "terapeutické" účinky modlitby. Modlitby, která není jen monologem, ale skutečným rozhovorem s Bohem. Takovou modlitbu se nenaučíme čtením knih. Ta vzniká jen díky důvěrnému vztahu s naším Pánem.