Novináři chytli sopečnou slinu

Novináři mají z aktivity islandské sopky Eyjafjallajökull evidentně radost. Neuplyne snad ani hodina, abychom se nedověděli o další hrozbě, kterou sopečná činnost přináší. Na řadu prý brzy přijde vulkán Katla, nazývaný "větší zlou sestrou" Eyjafjallajökull.

Proč najednou tolik zájmu o dvě islandské sopky?

Strach z “prasečí chřipky“, notně přiživovaný novináři, pominul a vakcíny za miliardy korun skončí v tichosti někde na skládce.

Také aféry pánů Duška a Topolánka neměly dlouhý život. To příběhy o zneužívání dětí katolickými duchovními zvedaly čtenost denníků delší dobu.

Po zemětřesení na Haiti se už média o další zemětřesení v Turecku, Chile, Tádžikistánu nebo v Číně moc nezajímají. Přitom by bylo o čem psát. Barevné tečky na přiloženém obrázku ukazují,  na kolika místech se otřásla Země jen za poslední měsíc. Jenže, pokud se nemůže psát o desítkách tisíc obětí...

V současné době jsou v módě sopky. Podle některých zpráv nám hrozí neúroda a po ní hladomor, protože lidstvo nemá dostatečně velké zásoby potravin. Nebo Prahu zasáhnou povodně, jako po jednom z výbuchů islandské sopky v roce 1784? Také letošní léto prý bude chladné a deštivé. A tak bych mohl pokračovat....
Jedna sopka na islandu způsobila velké starosti. Nejen lidem, kteří uvízli na letištích. V Keni například pěstitelé květin přichází kvůli zastavené letecké dopravě denně o dva miliony dolarů.
I když výbuch sopky negativně ovlivnil životy milionů lidí, novináři si mnou ruce. Mají téma. Musí z něj vyždímat, co se dá. Přejme jim to. Za pár dnů totiž sopečný prach opadne a s ním i současný mediální humbuk okolo sopek.

O čem budou psát pak? To teď asi netuší ani sami novináři. I když, kdo ví? Možná právě teď, někde v mediálním ústraní, jeden z nich chytá novou slinu, která přinese další mediální bombu.

Poslední dobou médiím předpovědi moc nevycházejí. Celé mi to připomíná pohádku o pasáčku Janečkovi. Ten si chtěl udělat legraci z lidí, kteří nedaleko místa, kde pásl ovečky, obdělávali svá políčka. Volal, že se topí. Když všichni přiběhli, aby ho zachránili, ukázalo se, že je to jen hloupý žert. Při druhém volání o ponoc reagovalo jen pár lidí. Potřetí, když se topil doopravdy, volal marně. Utopil se. Všichni si mysleli, že je to další pokus o nejapný žert.

Zvykáme si číst negativní informace, umocněné novinářskou touhou po čtivosti (sledovanosti). Spousta věcí, o kterých čteme v novinách, se kolem nás skutečně děje, ale neustálým opakováním a často i nafukováním problémů dochází k tomu, že se vůči nim stáváme hluší.
Je to jako s dětmi, na které jejich rodiče často křičí. Stanou se z nich buď neurotici, kteří se stále bojí, nebo získají vůči křiku imunitu, a pak hrozí nebezpečí, že mohou „přeslechnout“ i hlasitou výzvu ve chvíli, kdy jim jde o život.
Stejné nebezpečí hrozí díky médiím i nám, dospělým.