Jiří Paroubek velice rád nazývá mladé lidi "zlobivými dětmi", termínem, na který jsou dospívající alergičtí. Dává tím najevo, že studenty a mladé lidi nebere jako partnery, ale spíše jako přítěž. Je to jedna z možných příčin debaklu, který jeho strana utrpěla u studentů středních škol.

Šéf socialistů se tváří jako přítel moderních technologií. Ale praxe ukazuje, že tomu tak není. Internet, stejně jako další média, je mu dobrý jen tehdy, když s jeho pomocí může šířit “svou pravdu“. Běda, když si někdo dovolí napsat skutečnou pravdu o něm. Na rozdíl od ČSSD úspěch u studentů dosáhla Česká pirátská strana. To ukazuje, čeho se mladí bojí – zneužívání všech médií, které je možné dostat pod “stranickou kontrolu“.

Mladí lidé nemají rádi faleš, přetvářku a papalášství. Muž, který sám sebe pasoval do role nejskvělejšího diskutéra, je pro mladé lidí symbolem tohoto všeho.

Studenti už nejsou tím poslušným stádečkem, zvyklým skákat, jak by jim někdo chtěl pískat. To spíš můžeme čekat, že budou chtít brzy pískat sami. Nejen na Jiřího Paroubka, ale na každého nepoctivého politika, bez ohledu na to, do které strany patří.

Studentské volby jsou i odpovědí skeptikům, kteří tvrdí, že dnešní mládež je zkažená. Mladí jsou jiní, než jsme byli v jejich letech my. V něčem jsou horší, v něčem lepší.

Nad výsledky projektu studentských voleb by se měli zamyslet i hejtmani z řad ČSSD. Svým přístupem k němu dokázali, jak moc by chtěli znovu zavádět totalitní praktiky a manýry. Studenti dali jasnou odpověď. Jsou proti.

Držím studentům i všem mladým palce, aby jim jejich svoboda vydržela co nejdéle. Doufám, že svůj názor projeví stejně důrazně i v těch volbách skutečných. Svou svobodu si totiž musí začít hlídat sami. A my starší, bychom jim v tom měli pomáhat. Jde totiž i o naši svobodu.