Na zdraví

V roce 1346 se v Cařihradu objevila nová nemoc – mor. Mezi prostými lidmi se jí říkalo "černá smrt", protože za ní zůstávali samí mrtví. Během sedmi let prošel mor Evropou a připravil ji o třetinu obyvatel. Zemřelo 25 milionů lidí...

Epidemie moru pak Evropu sužovaly dál, vracely se vždy zhruba po dvaceti letech. Znovu a znovu umíraly miliony lidí. Ital Agnolo di Tura v Sienské kronice popisuje, jak tato morová rána probíhala v jeho městě: "Umírání začalo v Sieně v květnu. Bylo to ukrutné a strašné; a nevím, kde mám začít vyprávět o ukrutnosti a způsobech nemilosrdnosti.
Téměř každému se zdálo, že musí oněmět při pohledu na tu bolest. A lidskému jazyku je nemožné vylíčit tu strašnou věc. Vskutku každý, kdo nespatří tu hrůzu, smí být zván blažený.
A oběti umíraly téměř ihned. Otékaly pod pažemi a ve slabinách a padaly k zemi mrtvy během řeči. Otec opouštěl dítě, žena muže, jeden bratr druhého; neboť tato nemoc, zdálo se, zachvacovala dechem a pohledem. A tak umírali. A nedal se nalézt nikdo, kdo by zakopal mrtvého za peníze nebo kvůli přátelství.
Členové domácnosti nosili své mrtvé do příkopu jak jen mohli, bez kněze, bez bohoslužby. Ani zvony za mrtvé nezněly.
Na mnoha místech v Sieně se vykopávaly velké jámy a plnily množstvím mrtvých. A umírali po stovkách ve dne v noci a všichni byli vhazováni do těch jam a zahazováni hlínou. A jakmile se tyto jámy naplnily, vykopávaly se další.
A já, Agnolo z Tury, zvaný Tlustý, jsem vlastníma rukama zakopal svých pět dětí. A někteří byli jen tak málo pokryti hlínou, že je psi vytahovali ven a po městě požírali těla.
Nebyl nikdo, kdo by plakal pro něčí smrt, pro všechny ty očekávané mrtvé. A tak mnoho lidí umíralo, že všichni věřili, že je to konec světa..."

Středověk neznal mikroskop a ani slovo bakterie, proto se hledal viník jinde. Lidé si všimli, že nejméně mrtvých bylo v židovských ghettech. Místo toho, aby uvažovali, proč se mor vyhýbá židovským čtvrtím, svedli vše už na začátku první morové epidemie na vyznavače jiného náboženství.
Evropou se začala šířit nová rána – židovské pogromy. Situace byla tak vážná, že se ji papež Klement VI. snažil řešit sepsáním zvláštní papežské buly, ale ani to moc nepomohlo. Židé, kteří přežili pogromy, se většinou vystěhovali na východ Evropy – do Polska, Ruska a na Ukrajinu.

Proč tu vzpomínám Židy a mor? Protože později se touto otázkou začala zabýmat lékařská věda, která hledala odpověď na otázku: "Proč se mor vyhýbal židovským ghettům?" Nejprve se zdálo, že hlavním důvodem byla určitá izolovanost sídlišť, která obývali jen Židé. Pak si ale někdo všiml, že obyvatelé ghett stále respektují zdravotní principy, které mají původ ve Starém zákoně.

V tomto seriálu s názvem "Co když Bible nelže?" se zabývám radami a myšlenkami Bible. Říká tato stará kniha také něco o tom, jak si mohu uchovat své zdraví?
Předpokládám, že vás nepřekvapím, když odpovím: "Ano." Rád bych začal slovy apoštola Jana, který svému příteli píše: "Modlím se za tebe, milovaný, aby se ti ve všem dobře dařilo a abys byl zdráv - tak jako se dobře daří tvé duši." (3. Janův 1,2)

Zdraví a rady Starého zákona
Apoštol Jan vyjádřil to, co vůči nám cítí i Bůh. Jako by i mně můj Bůh říkal: "Vlastíku, přeji si, ´aby se ti ve všem dobře dařilo a abys byl zdráv´." Pokud se podíváme na stránky Starého zákona, kterým se Židé řídili i v dobách morových epidemií, najdeme v něm spoustu užitečných rad.

Hygiena
Některé z nich nám asi nepřipadnou nijak zvláštní. Například rada, abychom si před každým jídlem umývali ruce. Pro většinu z nás je to samozřejmost. Jenže v době, kdy Mojžíš tyto rady psal, to bylo něco nového a neznámého. Znovu připomínám, lidé tehdy neměli žádné znalosti o bakteriích, mikrobech a virech. Proto Bůh dává tyto rady ve formě zákonů.

Podívejme se na jednu z těchto rad: "Vně za táborem budeš mít vyhrazené místo, kam budeš chodit na stranu. Mezi svým nářadím budeš mít kolík. Než si venku dřepneš, vyhrabeš jím důlek a své výkaly zase přikryješ." (Deuteronomium 23,23-24)

Možná, že nám tato slova připadají úsměvná. Ale na tehdejší dobu to byla rada velice potřebná. Dodnes se jí řídíme třeba na letních táborech s dětmi. Pokud je děláme v přírodě, pak "latríny" jsou vždy mimo tábor a ještě je každý den zasypáváme desinfekcí, abychom předešli zbytečným střevním potížím.

V době, kdy začal v Evropě řádit mor, si nikdo s hygienou žádné problémy nedělal. Splašky tekly po ulici a tak bylo běžné, že jste si občas něco přinesli domů na svých botách. Je to podobné, jako když roztaje sníh a my pak máme v některých městech problém prokličkovat se mezi psími bobky bez úhony až domů...

Práce a odpočinek
Pokud si dáte práci a spočítáte, kolik svátků měli Židé v době Starého zákona, dojdete k číslu, které Vám bude připadat velice moderní. Vedle toho, že i každý poslední otrok měl právo každý týden na sobotní odpočinek od práce, měli obyvatelé Izraele třikrát v roce týdenní volno. K tomu připočtěme ještě další náboženské svátky a dojdeme k dovolené, kterou se ani dnes nemůže pochlubit každý stát vyspělého světa.

Bůh si přál, abychom se naučili mít pravidelný rytmus práce a odpočinku. Proto hned při stvoření dal čas k práci – den a čas k odpočinku – noc. Prvních šest dnů máme pracovat, sedmý den odpočívat.

Mám pocit, že lidem v té době máme co závidět. My dnes máme nepřetržité provozy, turnusové směny a další moderní vymoženosti, se kterými si zdraví mnohých z nás nedokáže poradit.

Odpuštění a smíření
Naši generaci dnes kosí epidemie psychických problémů. Tím, jak jsme ze svého slovníku vyřadili pojmy jako Bůh, hřích, odpuštění nebo smíření, dochází k tomu, že na svých zádech stále vlečeme batoh plný problémů naší minulosti.

V době Starého zákona na to měli jednoduchou pomoc – oběť. Vybral jsem alespoň jeden text: "Naloží s býčkem jako s býčkem obětovaným za hřích, stejně s ním naloží. Kněz za ně vykoná smírčí obřady, a bude jim odpuštěno." (Leviticus 4,20)

Spousta lidí se dnes na odpuštění a smíření dívá jako na projev slabosti. A pokud jsou k něčemu takovému přinuceni, berou to jako svou osobní prohru. Přitom je právě odpuštění a smíření nejlepším lékem na stres a nemoci, které dokáže nastartovat.

Strava
Na stránkách Starého zákona najdeme i rady ohledně toho, co jíst a čemu se naopak vyhnout. Pěkný příklad je uvedený v 11. kapitole knihy Leviticus. Podívejme se, jak jednoduše poznáme maso kterých zvířat je pro naši stravu vhodné a které ne: "Ze všech zvířat na zemi smíte jíst tyto živočichy: Všechno, co má rozdělená kopyta tak, že jsou kopyta rozpolcená úplně, přežvýkavce mezi zvířaty, ty smíte jíst." (Leviticus 11,2-3)

Přeloženo do srozumitelnější mluvy – Bůh nám doporučuje, abychom jedli přežvykující sudokopytníky. Odtud tedy plyne zásada Židů, kteří si, podobně jako já, nedají k obědu pašíka nebo divočáka.

U toho, co žije ve vodě, zase rada Bible zní: "Jez z toho jen to, co má současně ploutve i šupiny." U ptáků jsme varováni hlavně před pojídáním dravců.

Jak už jsem prozradil, já se touto radou řídím. Ne, nemyslím si, že jsem kvůli tomu svatější a dokonalejší. Dokonce vám ani nemohu vysvětlit, proč Bůh radí zrovna takto. Nevím to. Věřím ale, že Bůh ví, co dělá, protože je mým stvořitelem a tak zná zákonitosti mého těla lépe, než kterýkoliv moudrý člověk.

Možná jednou lékaři objeví, v čem tkví nebezpečí konzumace masa těch živočichů, které Bible označuje jako "nečisté", a tedy nevhodné pro konzumaci. Možná, že tak jako jsme v minulosti pochopili, proč je dobré si umývat ruce před každým jídlem, pochopíme jednou, proč našemu tělu neprospívá pečínka z divočáka, přestože je BIO.

Zdraví v době Nového zákona
'Židé díky respektování Mojžíšových zákonů dodržovali hygienu a tím byli méně náchylní podléhat epidemiím různých nemocí. Jak se na oblast zdraví dívá Nový zákon?

Je dobré si uvědomit, jaký je zásadní rozdíl mezi dobou Starého a Nového zákona. Ve starozákonní době si Bůh oddělil národ, kterému dal zákony a jejich dodržování pak mohlo být vymáháno i právní cestou. Proto se v té době setkáme s různými tresty, včetně těch hrdelních.

V novozákonní době vzniká církev, která už nespojuje jen jeden národ, ale jsou do ní zváni lidé z různých národů a kultur. Proto nám chybí forma příkazů a zákazů, jakou můžeme vnímat ve starozákonní době. Tuto situaci velice dobře charakterizuje stručné prohlášení apoštola Pavla: "Všechno je mi dovoleno - ano, ale ne všechno prospívá. Všechno je mi dovoleno - ano, ale ničím se nedám zotročit." (1. Korintským 6,12)

Bůh nezakazuje, ale radí
Bůh mi nic nezakazuje. Neříká: "Když se vzdáš toho a toho, budeš spasen..." Mohu si dělat, co chci. Mohu jíst a pít, co chci. Mohu pracovat 24 hodin denně třeba měsíc v kuse. Nemusím si umývat ruce před jídlem, nemusím si čistit zuby, nemusím...

Bůh mi ani nepřikazuje, abych v něho věřil. nechává to na mně. Pokud mu chci důvěřovat, pomůže mi navázat vztah plný důvěry. Vztah, který z Boha dělá mého přítele, od kterého si nechám rád poradit.

Bůh mi radí používat zdravý rozum
Bůh nezakazuje, ale radí. Pavel nás ale varuje: "Pozor. Můžeš sice vše, ale ne vše je k tvému dobru!" I bez Bible dnes mohu poznat, co je pro mé zdraví dobré a co ne.

Přestože se v Bibli nikde nepíše o škodlivosti kouření, přestože mi můj Bůh nezakázal kouřit, tak nekouřím, protože to nepovažuji za moudré.

Přestože Bible nikde nezakazuje střídmé pití alkoholu, tak jsem dokonce abstinent, protože jsem došel k názoru, že nepít vůbec je pro mne snadnější, než pít málo. Nepotřebuji k tomu žádné biblické důkazy. Nedělám to, abych získal nějaké zásluhy před Bohem. Dělám to kvůli svému zdraví.

Přestože Bible nikde nezakazuje kouření marihuany nebo "píchání" heroinu a dalších drog, tak jsem to raději nikdy nezkoušel. Proč? Vzal jsem si k srdci Pavlovu radu: "Všechno je mi dovoleno - ano, ale ničím se nedám zotročit."

Když okolo sebe vidím tisíce lidí, kteří si svůj život neumí představit bez nikotinu, alkoholu, kofeinu a dalších drog, tak svého rozhodnutí vůbec nelituji. Často děkuji Bohu za své rodiče, kteří mi pomohli tento postoj přijmout. Často také Boha prosím, abych něco podobného dokázal předat i svým synům a jednou i vnoučatům.

Vše se dá sníst alespoň jednou
Ještě na základní škole jsem s kamarádem a jeho dědou chodíval na houby. Učil mne sbírat i ty, které většina lidí raději rozkopla. Ukazoval mi, jak poznám jedlé houby od těch jedovatých.

Říkával: "Vlastíku, všechny houby jsou jedlé. Tedy, alespoň jednou. Ale já ti radím sbírat jen ty, které si dáš i příště!" V té době jsem houby nejedl. Sbíral jsem je pro rodiče a hlavně pro tátu, který je přímo miluje. Protože ho mám rád, tak jsem mu nikdy neudělal smaženici třeba z muchomůrek hlízovitých. Raději jsem mu přinesl praváky, klouzky a třeba i křemenáče...

V době studií se do mne jednou kvůli jídelníčku pustil Petr, pastor protestantské církve. Snažil se mi dokázat, že v době Nového zákona už stravu nemusím řešit. Vzal Bibli a citoval tehdy z Pavlova listu Timoteovi: "Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří odpadnou od víry a přidrží se těch, kteří svádějí démonskými naukami, jsou pokrytci, lháři a mají vypálen cejch na vlastním svědomí.
Zakazují lidem ženit se a jíst pokrmy, které Bůh stvořil, aby je s děkováním požívali ti, kdo věří a kdo poznali pravdu. Neboť všechno, co Bůh stvořil, je dobré a nemá se zavrhovat nic, co se přijímá s díkůvzdáním. Vždyť je to posvěceno Božím slovem a modlitbou." (1. Timoteovi 4,1-5)
Dočetl a pak se do mne pustil: "Tady to máš. Zbytečně si z masa vybíráš jen to, co povoluje Starý zákon. To už dnes neplatí. Když Bohu poděkuješ, tak můžeš jíst cokoliv, protože on to očistí! Všechno, co Bůh stvořil, je dobré, a nemá se to zavrhovat! Když odmítáš vepřové, tak vlastně odmítáš Boží dary..."
Chvíli jsem přemýšlel, jak mu odpovědět. Pak jsem se ho zeptal: "Opravdu si myslíš, že vše, co Bůh stvořil, můžu jíst?"
"Samozřejmě", odpověděl mi hned.
Byla zrovna houbařská sezóna a tak jsem se ho zeptal: "Petře, opravdu věříš, že děkovná modlitba očistí cokoliv, co si připravím k jídlu?"
Jeho odpověď byla stejná: "Samozřejmě!"
"Tak dobře, Petře," řekl jsem mu, "vezmeme si košíky, pořádné boty a vyrazíme do lesa. Tady kousek rostou krásné muchomůrky červené a mám dojem, že jsem tam viděl i zelené. Pár jich natrháme a já ti z nich pak udělám smaženici. Ty se pak pomodlíš, poděkuješ Bohu a sníš je, protože Bůh je očistí. Už to nebude jed, ale lahůdka."

Asi uhádnete, jak se Petr rozhodl...

Pozor, aby se ti zdraví nestalo náboženstvím
Vraťme se ještě jednou k přání apoštola Jana: "Modlím se za tebe, milovaný, aby se ti ve všem dobře dařilo a abys byl zdráv - tak jako se dobře daří tvé duši." (3. Janův 1,2)
Ten, kdo je zdravý, má o jeden předpoklad více, že bude šťastný. Nejen, že se může postarat sám o sebe, může navíc svou pomoc nabídnout těm, kteří takové "štěstí" nemají.
Starejme se o své zdraví, ale dejme si pozor, aby se nám naše zdraví nestalo bohem, kterému budeme ochotni obětovat vše, co máme. Zdraví se nemá stát cílem mého života, ale prostředkem k tomu, abych mohl žít kvalitnější a šťastnější život.

Důvěra
Pokud chci být zdravý, neměl bych zapomínat na ten nejdůležitější prvek zdravého životního stylu. Archimédes ze Syrakus prý rád říkával: "Dejte mi pevný bod a pohnu vesmírem." V těchto slovech zaznívá podvědomé přání každého z nás – MÍT NĚJAKOU JISTOTU. Mít někoho kdo nás nezklame, někoho kdo nás vezme do náruče vždy, když si nebudeme vědět rady nebo když se nám začne vytrácet důvěra v budoucnost.
Tímto pevným bodem ve vesmíru může být pro každého z nás něco jiného. Křesťanství nabízí tuto jistotu a bezpečí v náručí Boha, vládce celého vesmíru. Ježíš to vyjádřil pozváním: "Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout." (Matouš 11,28)

Pokud jste dočetli až sem, rád bych vás povzbudil slovy, která jsme už dnes četli dvakrát. Berte je jako mé přání pro vás: "Modlím se za tebe, milovaný, aby se ti ve všem dobře dařilo a abys byl zdráv - tak jako se dobře daří tvé duši."
V oblasti našeho zdraví je mnoho faktorů, které neovlivníme. To by nás ale nemělo odradit od toho, abychom se pokusili pozitivně změnit to, co ovlivnit můžeme. Určitě to stojí zato.

Napsáno pro seriál "Co když Bible nelže?" První díl najdete zde, další ve stejnojmenné rubrice.