Češi nejsou ateisté

V poslední době jsem mnohokrát slyšel, že jsem obyvatelem ateistické země. Dovolím si s tímto názorem nesouhlasit. Proč?

Pokud se podíváme na data ze “sčítání lidu“ za posledních padesát let, je jasné, že se rapidně snížil počet lidí, kteří se hlásí ke konkrétní církvi. Nejvíce je tento trend patrný u velkých církví.To ale není důkazem toho, že by Češi byli ateisté.

Jedna z definic tohoto pojmu zní: "Ateismus je v pravém slova smyslu přesvědčení či mínění, že neexistuje žádný bůh nebo bohové či nadpřirozená bytost obecně." (Wikipedie)

Opravdu Češi nevěří na „nadpřirozeno“?

Vzpomínám si na rozhovor, který se odehrál ještě v době totality. Na vojně si mne zavolal politruk, aby mi vysvětlil, jak mi ubližuje má víra. Mimo jiné prohlásil: “Já naštěstí na žádného boha nevěřím. Musím to zaklepat.“

Zkuste se svých známých ptát, zda věří na “něco nad námi“, co si jejich děti, odkojené americkými dětskými seriály myslí o převtělování... Kolikrát jste v televizi slyšeli při vyhlašování různých sportovních nebo kulturních akcí, že “tam nahoře to sleduje ...“?

Ano, většina českého národa odmítá velká světová náboženství – křesťanství, judaismus, islám, buddhismus a další. Přesto platí, co už dávno prohlásil Plutarchos: “Můžeme vidět města bez zákona, kraje bez panovníka, ale nenajdeš národa bez boha.“

Jaká jsou moderní náboženství, která přitahují stále více Čechů? Dovolím si nabídnout  dvě malé ukázky:

Náboženství zvané fotbal (hokej nebo jiný sport)

Všimněme si mluvy sportovních fanoušků. Stadion nazývají chrámem. Petr Čech brání svou svatyni. Finále Ligy mistrů je svátkem fotbalových fanoušků.

Fanoušci ve svých domácnostech střeží relikvie – dres třeba Tomáše Rosického, jeden z míčů, kterým se hrálo mistrovství světa, nebo jen ponožku, kterou měl při zápase naší reprezentace na nohou ...

Nad postelí visí ikona – plakát oblíbeného hráče, nejlépe v nadživotní velikosti, podepsaný zbožňovaným idolem.

Vy starší si možná ještě vzpomenete na to, jak se naši hokejisté vrátili z Nagana. Dominika Haška, který tehdy vychytal zlaté medaile, uctívaly statisíce Čechů. Nejen, že ho chtěli dostat na hrad. Jedním z pokřiků bylo i „Hašek je Bůh!“

Pivní církev

Druhou populární církev tvoří pivaři. Na Severní Moravě, kde momentálně žiji, je populární pivo značky Radegast. Už to, že si pivovar zvolil jako svůj název jméno slovanského boha, je zajímavé. Na tom je v posledních letech postavena i reklama. Málo kdo z nás neslyšel větu: “Život je hořký. Bohudík.“

I pivaři mají svou svatyni, kde se setkávají. Není to chrám, ale místo okolo pípy. Pořádají svátky piva po vzoru svých bavorských přátel. Svému božstvu jsou ochotni obětovat více peněz, než věrní křesťané své církvi. A nejen peníze. Ale i své rodiny, práci, zdraví a někdy i svou dobrou pověst.

Často se hovoří o fanatických křesťanech, islámských fundamentalistech. Podobné lidi najdeme i mezi vyznavači sportovního a pivního náboženství. Jednou jsem se byl podívat na fotbal na ostravských Bazalech. Stačilo mi to. Také jsem bydlel na trase mezi dvěma pivnicemi. Když ve dvě v noci skončila “pivoslužba“ v jedné z nich, věřící se přesouvali do druhé, která měla “bohoslužbu“ nonstop. Když mi několik nocí po sobě zvonili na zvonek, raději jsem si na něj namontoval vypínač.

Ne, Češi nejsou ateisté. Věří na převtělování, horoskopy, vesmírné lidi a spoustu dalších “náboženství“, kterými nahradili tradiční křesťanství.

Proč?

Lev Nikolajevič Tolstoj to vyjádřil slovy: “Tvá nevíra neplyne z toho, že by Bůh nebyl, ale z toho, že na tvé víře bylo něco nesprávného.“ Nezklamalo křesťanství, ale křesťané. Když se po sametové revoluci církev začala starat více o navrácení majetku než o národ a jeho duchovní život.

Křesťanský myslitel Augustin ve své modlitbě říká svému Bohu: "Stvořil jsi nás pro sebe a nepokojné jest srdce naše, dokud nespočine v tobě." Češi opustili křesťanství, protože je zklamali jeho představitelé. A protože i české srdce potřebuje někoho uctívat, našli jsme si si nové bohy.

Jen si kladu otázku: “Uspokojí tito bohové naše srdce?“ Pokud má Augustin pravdu, pak jen na chvíli. Dokud nevyprchá radost z vítězství nebo alkohol.